Z historie kostela:
      
       Českobratrský evangelický chrám U Salvátora byl postaven na dvoře, který pro německý evangelický sbor koupil 5. února 1610 Jáchym Ondřej Šlik. Evangelíci zde plánovali postavit kostel, faru, školu i gymnázium. Základní kámen ke stavbě kostela byl položen 27. července 1611, stavitelem byl Johann Bartholomeus zu Christoffen. Kostel byl dokončen v roce 1614 (i když podle pramenů se zdá, že neměl průčelní věže), vysvěcen byl v říjnu téhož roku.

       Po bitvě na Bílé hoře byl kostel zkonfiskován (Jáchym Ondřej Šlik byl v roce 1621 popraven) a v roce 1624 předán pavlánům, kteří jej zahrnuli do svého kláštera sv. Salvátora, který svojí rozlohou dosahoval až ke Staroměstskému náměstí. Odtud dostal kostel své pojmenování: "U Salvátora". Roku 1689, byly již postavené věže zničeny požárem.
       Po požáru řád pavlánů kostel obnovil, ale severní věž asi neměla střechu a je možné, že ji zničil další požár v roce 1754. Dodnes se dochovala pouze jižní věž, vrcholně barokně upravená (úprava z 2. čtvrtiny 18. století).
       Klášter sv.Salvátora řádu pavlánů byl zrušen v roce 1796 a přešel i s kostelem k mincovnímu úřadu a z kostela se stala mincovna. Mincovna fungovala do roku 1848, v roce 1857 byla zrušena a v roce 1863 kostel za 15 000 zl. koupili pražští evangelíci augsburského vyznání, kteří kostel renovovali a používali ho ke svým bohoslužbám. Od sloučení evangelických církví roku 1918 je kostelem staroměstského sboru Českobratrské církve evangelické.

---

Terminologicko-teologické poznámky:
       Salvator (řecky Σωτήρ Sotér, španělsky Salvador, italsky Salvatore, počeštěně Salvátor) znamená Spasitel. Postupem času se toto slovo stalo jiným, zástupným označením pro Ježíše Krista jakožto Spasitele světa (salvator mundi)
       Výraz Nejsvětější Salvátor se používá za účelem vyjádření, že Bůh je nejvýš svatý, kdežto svatost lidská je jen pouhým odleskem svatosti Boží. (Je používán tehdy, pokud daná církev přiznává svatost kromě Boha i světcům - lidským osobnostem, prohlášeným za svaté).
      Označení Svatý Salvátor vychází z pojetí, že Bůh jediný je (v pravém slova smyslu) svatý, čímž se pojem nejsvětější stává nadbytečným (zvláště tehdy, pokud daná církev přiznává svatost pouze Bohu a neuznává světce - svaté osobnosti).