Už v raném mládí jsem si oblíbil tvorbu Jana Wericha. Mimo jiné jsem objevil jeho krásné pohádky, prodchnuté moudrým humorem a nádhernou češtinou. Právě tu jsem nejvíce obdivoval v jeho zkazce vytvořené pomocí jednoslabičných slov. Jistě ji všichni znáte – začíná takto: Žil kdys kdes chlap. Dá se říct též muž či kmán, jak kdo chce. Já ho zvu chlap… A dál se v pohádce praví: Jen hvozd se tměl, tam, kde spal chlap. Spal den a noc, neb pil jak Dán….
     Pohádka pokračuje, ale pamatuji se, že už tenkrát mě zaujalo tohle přirovnání, které jsem navíc neslyšel poprvé. Pil jako Dán. A protože jsem byl dítko přemýšlivé, začal jsem si klást otázky. Proč jako Dán? Proč ne jako Angličan? Nebo Polák? Nebo Rus? Posléze jsem ovšem začal chápat, že některé národy jsou z důvodů ideologických z podobného přirovnávání jaksi automaticky vyloučeny, byť by bylo velmi trefné.
     Otázka se neodbytně vracela znovu: Proč zrovna jako Dán? Došlo mi, že podobná rčení vznikala už v dávných dobách, začal jsem tedy pátrat, jaké zkušenosti mohli mít naši lidé v minulosti s příslušníky právě tohoto národa. Ale nic kloudného jsem nezjistil. Za třicetileté války u nás přece řádili Švédové, nikoliv Dáni. A slavní dánští rodáci Johannes Kepler a Tycho de Brahe také v pití nikterak nevynikali, jinak bychom je neznali jako vynikající hvězdáře, ale spíše jako chovatele subjektivních laboratorních hlodavců.
     I přes jisté zkušenosti s alkoholickými zájezdy dánských studentů v posledních letech - pochybnosti zůstaly dodnes. Proto jsem si pro naši cestu do Dánska vytyčil soukromý úkol: zjistit původ a oprávněnost tohoto rčení. Bohužel pro hlubší zkoumání tohoto problému, tedy trávení večerů a nocí v dánských hospůdkách, se mi vzhledem k nabitému programu zájezdu nedostávalo času, leč ani finančních prostředků. Proto jsem se zaměřil na společenská setkání s našimi partnerskými sbory. Tak tedy: Večírky? Zcela vydařené. Hostitelé? Skvělí. Nálada? Vždy vynikající? Zpěv? Všudypřítomný a hlasitý. Proslulé dánské pivo? Co hrdlo ráčí.
     Ale výsledek pátrání? … Veškerý žádný. Ano. Zjistilo se totiž, že v konzumaci jsme nezůstali svým dánským hostitelům vůbec nic dlužni. Takže klidně by oni mohli říkat – pije jako Čech….
     A právě tím jsem na to přišel. Prostě když k někomu přirovnáváme pijáka, není to našinec, je to vždy příslušník jiného národa, pokud možno nikoliv sousedního, aby si to s námi ti odvedle nemohli tak snadno vyřídit. Proto my přirovnáváme naše pijáky k Dánům, jak ostatně uslyšíte v naší další písničce, Dánové k Angličanům, Angličané k Italům a tak bychom mohli pokračovat dál. Třeba některý národ používá jako předobraz svého pijáka nás, Čechy. I když v tomto případě bych řekl spíše - podobraz…
     Mimochodem – ta písnička, s níž se s Vámi dnes rozloučíme, pochází ze země galského kohouta. A my v příštím roce pojedeme zkoumat, jak jsou na tom v tomto ohledu Francouzi.