Narodil se 9.11.1871 v tehdy převážně německém Jablonci nad Nisou. V letech 1885–1889 studoval ve stavebním oddělení průmyslové školy v Liberci, kde současně studoval i téměř stejně starý Adolf Loos (1870–1933). Poté odešel do Vídně na prestižní Akademii výtvarného umění, kde se stal žákem profesora Karla von Hasenauera. Praxi absolvoval v ateliéru Friedricha Schachnera
     Působil od r. 1904 i v Praze. Nejstarší z pražských realizací je tzv. Modrá vila v ulici Na Špejchaře č. 7/291. Dnes je využívána jako modlitebna Obce křesťanů a galerie.
     Další Zascheho pražskou stavbou je dům U Tří jezdců na Senovážném náměstí č. 28/869. Dům sloužil převážně jako hotel, ale v nádvorním křídle byl divadelní sál, kde působila malá scéna Nového německého divadla. V sousedství se měl stavět nový Německý dům, jehož projekt v letech 1907–08 vypracoval rovněž Josef Zasche, ale stavba se nerealizovala. Divadelní sál od roku 1950 využívalo Ústřední loutkové divadlo, ale v devadesátých letech bylo toto křídlo zbořeno v souvislosti s přestavbou areálu Slovanského domu.
     V blízkosti tohoto domu na rohu Senovážného náměstí a Opletalovy ulice č. 55/1015 byl podle Zascheho projektu v letech 1906–08 postaven palác pražské železářské společnosti.
     Vrcholným Zascheho dílem tohoto období však je palác Vídeňské bankovní jednoty v ulici Na Příkopě č. 3/390 postavený v letech 1906–08. Vyznačuje se monumentálním průčelím z leštěného mramoru a sochařskou výzdobou od německého sochaře Franze Metznera.
     Další rozsáhlou Zascheho stavbou v Praze, která svým vznikem v letech 1912–15 již zasahuje do počátku první světové války, je tzv. Cukrovarnický palác, přesněji Palác pojišťovacího spolku cukrovarnického, na Senovážném náměstí č. 33/076, na místě původního špalíčku středověkých domů.
     Spolupracoval s Janem Kotěrou, svým českým přítelem, na projektu a stavbě paláce Všeobecného penzijního ústavu na Rašínově nábřeží č. 42-44/390. Vytvořili palác ve stylu moderního klasicismu, jehož průčelí je převážně dílem Jana Kotěry, zatímco Zasche pracoval stejně jako u Cukrovarnického paláce převážně na půdorysných řešeních.
     Ve dvacátých letech Josef Zasche navrhl dvě rozlehlé vily v Praze Bubenči, které jsou nyní obě ve vlastnictví zahraničních velvyslanectví. Prvá z nich je tzv. Wallenfelsova vila v ulici Na Zátorce č. 11/807, která je dnes téměř skrytá v zahradě, druhou je Kantorova vila na rohu ulic Pod Kaštany a V Tišině 12/545, která slouží jako Indonéské velvyslanectví. Během dvacátých let se v Praze také stavěl palác společnosti Riunione Adriatica di Sicurta v Jungmannově ulici 31/36. Hlavním tvůrcem byl Pavel Janák, spolupracující Josef Zasche byl i zde autorem půdorysných řešení. Socha Adrie je dílem Jana Štursy, na další sochařské výzdobě se podílel Karel Dvořák a další. V paláci byla a stále je populární kavárna s terasou a bylo zde prvé působiště Laterny magiky.
     V r. 1929 architekt Josef Zasche projektoval Dům německé kultury (Deutcher Kulturverband) v Praze 7, Šimáčkově ulici 14-16/1452. Budova dnes slouží jako Základní Umělecká Škola Prahy 7 a Dům dětí a Mládeže Prahy 7.
    
     Ve svém pozdním tvůrčím období na počátku třicátých let se Josef Zasche vrátil do rodného kraje a pro město Jablonec nad Nisou projektoval významný římskokatolický kostel Nejsvětějšího Srdce Páně s farou na Horním náměstí č. 12. Původní projekt byl mírně secesní, ale realizován byl v letech 1930–32 v upravené funkcionalistické podobě. Vznikl třílodní chrám, největší kostel Libereckého kraje. Stylem se liší od předchozích Zascheho staveb, je konstruktivistický. V paláci bývalo stejnojmenné kino a bydlel v něm i spisovatel Vladislav Vančura. Dnes je objekt ve správě Filmové fakulty AMU, ale v současné době je v rekonstrukci a deska na paměť Vančurova pobytu je zakrytá. Z drobnějších Zascheho děl lze ještě zmínit náhrobky na Olšanských hřbitovech i v Novém židovském hřbitově, mimo Prahu rodinné domy apod. Zajímavé je, že převážná část Zascheho prací je na území dnešní České republiky, pouze několik rodinných domů je v rakouském Grazu.
     Nikdy nebyl nacistou, ale hlásil se k sociální demokracii. Přesto byl po skončení druhé světové války, kdy již byl řadu let v důchodu, 7. 5. 1945 internován. Jeho byt v Mezibranské ulici v Praze byl vyrabován a jeho archiv zničen. Přes protesty a přímluvy jeho českých přátel byl vysídlen do Německa, kde žil ve vesnici Schackensleben poblíž Magdeburku. Tam také 11. 11 1957 zemřel.

     Zdroj Internet: http://www.stavebnictvi3000.cz/clanky/josef-zasche-cesky-architekt-nemeckeho-puvodu/

    ZPĚT