Vzpomínky, fakta a dojmy
účastníka zájezdu do Bulharska

      K zájezdu do Bulharska, konanému ve dnech 3. až 15. července 2007, byl sbor inspirován nabídkou manželů Markéty a Maria Džunevových. Oni sami zakoupili před několika lety poblíž Primorska parcelu a tento kraj si zamilovali. Ubytováni jsme byli v penzionu jejich známého. Protože nás bylo hodně, byla menší část ubytována v dalším penzionu v blízkém sousedství.
      Ubytování i příslušenství u každého pokoje bylo čisté a bez problémů. Původní informace o možnosti vaření se ukázaly zkreslené. Téměř v každém pokoji byla jen lednice, televize a varná konvice. Naše přivezené zásoby potravinovch surovin jsme tedy vezli zpět domů. Místních restaurací a obchodů s jídlem je v blízkém okolí penzionu mnoho, takže jsme hladem nestrádali. Ceny jídel jsou srovnatelné s cenami u nás.

Město Primorsko

      Historickou zvláštností tohoto místa je, že zde měl bývalý první tajemník komunistické strany Bulharska - Todor Živkov - jednu ze svých 18 letních rezidencí. To znamenalo zábor desítek hektarů lesa, cest a nejkrásnější pláže. V tomto přísně střeženém prostoru Živkov občas lovil zvěř a odpočíval. Dnes je tato oblast přístupná, ale samotná opuštěná rezidence je stále předmětem politických a finančních tahanic. Je zdaleka vidět a jmenuje se "PERLA".
      Primorsko je městem, kde žije početná část česky mluvících bulharů. Snad proto sem češi tak rádi a v hojném počtu jezdí. V restauracích a obchodech je všude vidět české názvy a nápisy. Obchodníci a obsluhy v restauracích zde často mluví i česky. Domluvit se lze snadno i anglicky, německy nebo rusky.
      Čistota a hygiena se zde v posledních letech značně zlepšila a zejména v bulharských městech a u benzinových stanic je na evropské úrovni.

Doprava

      Z České republiky se lze do Bulharska dostat několika způsoby. Porovnávali jsme důvody, které nás vedly k volbě dopravního prostředku.
      1. letecká doprava je nejrychlejší, nejpohodlnější, ale dost drahá. Zpáteční letenka stojí asi 8000,-Kč. Při troše námahy, čekání a štěstí lze pro jednotlivce využít levnější charterové lety.
      2. cesta vlakem trvá déle, ale cenově není o moc levnější.
      3. vlastní auto je jistě nejoperativnější a relativně pohodlný prostředek, s vysokým bezpečnostním rizikem konfrontace se zloději a jinými živly. Zejména při průjezdu Rumunskem.
      4. autobusem lze jet buď pronajatým jako celek nebo linkovým. Je to nejlacinější způsob dopravy, ovšem s menším pohodlím. Nejhorší je, že člověk se moc nevyspí, nepohybuje a otékají mu nohy.
      Po zvážení všech pro a proti se většina rozhodla pro cestu linkovým autobusem. Jízdenky objednala přes Internet naše paní sbormistryně Zdena Součková u brněnské pobočky cestovní společnosti ONLINEBUS.    Tam nám je zajistila u dalších dvou bulharských cestovních společností. Místenky byly jen pro trasu Praha - Sofia se společností KATEV. Pro další trasu Sofia - Primorsko bylo nutno místenky osobně dojednat v kaceláři tamní cestovní společnosti v jejích úředních hodinách. Zajistili nám autobus od společnosti BODIVALI. (V době Internetu to připomínalo dobu kamennou.) Pro dokreslení jejich přístupu k zákazníkům je typický příklad jednoho nešťastného angličana, který kolem nás na nádraží zoufale pobíhal a v každé otevřené kanceláři se ptal na radu. Měl zaplacenou poukázku na autobusový spoj, který jel v 10:00. Jeho cestovní kancelář, která mu měla jízdu potvrdit a vydat místenku však měla otevírací dobu až v těch 10:00.
      Naše cestovka měla otevírací dobu již od 7:00. To znamená, že s bulharskou přesností přišla paní v 7:30 a ještě jsme museli čekat dalších 15 minut než zapnula PC a než si vyřídila soukromé telefonáty. Ruční opisování čísel pasu, vypisování a lepení nálepek pro zavazadla na jizdenky ji zabralo dost času k nelibosti fronty turistů za námi. Ještě jsme se museli potýkat s chybami v uvedení časů odjezdu v souvislosti se změnou časového pásma. (+1 hodina při příjezdu a -1 hodina při odjezdu). To vše Zdena svojí trpělivostí, získanou profesní praxí se sbory, vytrpěla a přečkala. To vše k naší spokojenosti, abychom mohli v pohodě cestovat dále, za což ji patří nemalý dík.
      V Sofii je honosné a rozsáhlé vlakové nádraží. Dále je tam velmi pěkné moderní autobusové nádraží pro vnitrostátní linky. Mezi nimi se krčí malý parkovací prostor, což je autobusové nádraží pro mezinárodní linky. Kolem jsou malé stánky s bufety, obchody, WC, směnárnou a kancelářemi mnoha cestovních společností. Kolem pobíhají davy čekajících cizinců, na které praží slunce, protože prostranství nemá střechu. S potěšním jsme konstatovali, že jsme nikde neviděli posedávající rodiny s kulatými ranci, husami a jiným zvířectvem, což bývá v orientě na takovýchto místech obvyklé.

Peníze

      Dalším úkolem pro každého cizince je nutnost výměny peněz. V Praze se většinou bulharské LEVA sehnat nedají a ani je směnárny na seznamech neuvádějí. Proto nám bylo dopručeno vzít si měnu EURO, kerou lze v Bulharsku snadno směnit. Mnoho českých turistů zde považuje za nejvýhodnější nemít hotovost a platit našimi platebními kartami. Lze je použít nejen v bankomatech, ale skoro všude. V obchodech, restauracích, v bufetech u benzinových stanic apod. Většinou je to prý ve výhodném kurzu a bez poplatků.
      Pokud chcete měnit hotovost, nikdy neměňte na ulici. Podvodníci s falešnými bankovami na to jen čekají. Cizince však tady okradou také zcela "legálně" u přepážky směnárny. Přestože jsem byl teoreticky na směnu připraven a znal správný kurz, nechal jsem se nachytat na jejich psychologickou fintu. Na můj dotaz v jakém kurzu mi EURA smění, mi žena za přepážkou neodpovědla. Jen ukázala na tabuli se spoustou čísel. U 1 EURA kurzy: 1,91 a 1,59. V Praze mi byl doporučen kurz 1,91 až 1,95 LEVA za 1 EURO. V nepřehledném zmatku si člověk ta desetinná čísla snadno zamění a podlehne dojmu, že to je ten správný kurz. Výsledek, ve stánku směnárny na mezinárodním autobusovém nádraží jsem měnil v tom nejhorším kurzu 1,59 LEVA/Euro.
      V jiných bankách v Sofii i v Primorsku měli kurzy opravdu lepší, obvykle 1,91 nebo 1,95 LEVA/EURO

Příjezd do Primorska

      Na nádraží nás už čekal pan Dimo Petrov, s nímž jsme pobyt předem prokorespondovali. Zajistil nám odvoz auty do jeho penzionu (asi 1 Km). Po ubytování jsme se hned šli koupat do moře na jižní pláž. Petrovovi jsou velmi přátelští, bydlí v přízemí a nás ubytovali v 1. a 2. patře. Ochotně nám pomohl překonat naši počáteční neinformovanost a poskytli nám kromě prostoru ke zkoušení i další pozornosti jako víno, pálenku, meloun apod. Na naše zkoušky a společenská posezení jsme používali jejich dvorek, kam přenesli všechny své židle. Klavír jsme měli vlastní - rolovací, japonský.

Pěvecké zkoušky

      Zkoušky našeho sboru probíhaly pravidelně na dvorečku našeho penzionu vždy ve době siesty ve 12:00 hodin. Všude kolem byl klid. Několikrát jsme zkoušeli večer ve 20:00, ale to nás rušily křičící děti ze sousedního hřiště a další zvuky z oken okolních domů. Každý den jsme se naučili jednu novou píseň a kromě 4 nezpěváků - rodinných příslušníků, se všichni všech zkoušek pilně účastnili s plným nasazením, včetně těch nejmladších děvčat. Jsme přesvědčení, že nám tyto zkoušky daly mnoho krásných pěveckých zážitků a že s těmito písněmi budou moci naši sbormistři počítat jako se základem k jejich nacvičování s celým sborem.

Koupání

      Naše nejmilejší činnost, která je pro středoevropana tolik vzácná. Po celou dobu pobytu nám svítilo slunce, teploty dosahovaly tropických výšek, takže nám v koupání nic nebránilo. Jen mazání jsme nesměli zanedbávat. Vlny na moři byly každý den větší a větší. Poslední 2 dny už byl vyvěšen červený prapor, což znamená zákaz plavání. Plně jsme pak využívali možnosti cachtání se ve vymezeném prostoru před plavčíkovou pozorovatelnou.
      V Primorsku, které se nachází na menším výběžku do moře východním směrem, jsou k dispozici 2 hlavní pláže s jemným žlutým pískem. Severní a jižní. Nelíbilo se nám, že jsou téměř celé "osázeny" oficiálními slunečníky. Jejich majitelé tvrdě vybírají 3-4 LEVA za to, když se pod některý schováte. Je to sice na celý den, ale platí se i když přijdete až odpoledne. Je to vydřidušství. Někteří si spočítali, že když si koupí na celý pobyt za 8 LEVA slunečník vlastní, tak vydělají. "Chyba lávky". Použití vlastních slunečníků je zakázáno. Jedinná možnost jak ušetřit, a té jsme využívali i my, je, že si větší společnost zaplatí 1 nebo 2 slunečníky a pod ním se všichni vystřídají během dne. Další možnost, ještě výhodnější, je chodit až na okraj placeného prostoru a tam si zapíchnout slunečník svůj. Při větším větru ty vlastní, koupené, obvykle uletí nebo jim vítr potrhá spojovací nítě. V horším případě zláme dráty. Velmi výhodné se ukázalo použití jakéhosi "polostanu", který se postaví po větru a v němž si lze krásně uložit i věci a schovat se před sluncem dle potřeby.

Kultura

      Abychom v tom lenošném pobytu u moře kulturně nezakrněli, starala se o nás "samozvaná kulturní komise". Zdenka Hřebíková a Jarmila Tittelbachová. S jejich vynikající schopnosti společensky bavit druhé a dokázat je vyprovokaovat k aktivním činnostem se náš pobyt stal něčím, na co budeme dlouho vzpomínat v tom nejlepším. Velmi jsme si cenili jejich citlivého přístupu k prosazovaní svých záměrů, takže se všichni rádi zúčastnovali i těch činností, které by jinak nikdy sami neprovozovali. Naše sportovní soutěže na pláži vzbuzovaly u kolemcivějících návštěvníků jistě smíšené pocity od soucítění s domněle mentálně postiženými jedinci až po neskrývanou závist s touhou účastnit se také. Pořadí soutěžících bylo pečlivě rozlosováno do několika soutěžních kol a o výsledcích se vedla podrobná statistika.
      Vrcholem plážové kulturní činnosti byla ovšem maškarní přehlídka našich masek. Každá tato soutěž byla spojena s pečlivým vyhodnocováním a s rozdílením cen k nesmírné radosti našich nejmladších členek.
      Kulturně se žilo i na penzionu a na našem společenském dvorečku. Vymýšlení masek pro závěrečnou maškarní soutěž nás bohatě zaměstnávalo. Umělecky náročnou práci jsme museli vynaložit při účasti na literární soutěži. Šlo o to nejen dílo vymyslet, sepsat, ale i předvést. Hodnotil se totiž nejen obsah, forma, ale i provedení. Při samozřejmém dodržení předepsaných podmínek soutěže. I v této náročné práci všichni uspěli a úroveň výsledných literárních děl byla vysoká.
      A to se ještě musím zmínit o tom, že každý večer jsme si pod vedením "samozvané kulturní komise" společně zazpívali národní, trampské a jiné písně pro vlastní potěšení. Ani humor nechyběl, zejména při návštěvě "bábušky", tančící na nápěv písně Kalinka.

Výlety

      Okolí Primorska je nádherné. Je to krajina, která je nazasažená civilizačními vlivy. Zčásti i díky zákazu vstupu do oblasti uzavřené pro Todora Živkova. Jednou z pozoruhodostí, uváděnou ve všech průvodcích tohoto kraje, je řeka Ropotamo a její okolí. Leží asi 5 Km severně od Primorska. Doprava tam pro jednotlivce je možná za 1 LEVA autobusovou linkou, která jezdí téměř každou hodinu. Na autobusovém nádraží se každému stále vnucují taxikáři. Jejich cena vyjde asi 4 LEVA na osobu při plně vytíženém autě. Pro větší skupinu si lze na nádraží operativně zajistit menší autobus, který vyjde asi na 2 LEVA na osobu. Všichni jsou zde velmi ochotní. Jeli jsme společně autobusem a projeli se po řece tam a zpět. Cena plavby 7 LEVA na osobu. Na pěší tůru v okolí řeky jsme se z časových důvodů již nedostali.
      Velice zajímavý výlet pro menší skupinu pozvaných byla cesta terenním autem, kterou nám nabídl pan Dimo Petrov. On pracuje jako správce zdejších lesů a tak zná všechny zajímavosti zdejšího kraje. Zavezl nás na BEGLIK TAŠ . To je jméno pahorku, který asi před 10 tisíci let užívali staří Thrákové pravděpodobně ke kultovním účelům. Jde o rozsáhlé seskupení kamenných útvarů z vulkanicky vyvřelých balvanů ohromných rozměrů, upravených do různých tvarů. Je tam jakési "manželské lože", "trůn vládce", úzká soutěska, ohromný balvan, posazený na 3 bodech a další podivné kameny. Za 2.světové války bylo mnoho z nich vytěženo vojskem, odvezeno a rozbito na štěrk na stavbu silnic. Nedaleko tohoto útvaru na kraji lesa je osamocený kamenný objekt, pocházející z předhistorické doby, nazývaný "dolmen" (obdoba toho pojmu je známější termín "menhir").
      Větším a známějším letoviskem než Primorsko je město Sozopol, kam se někteří z nás jeli podívat. Leží asi 20 Km severněji od Primorska a je z historického, ekonomického i obchodního hlediska nejvýznamějším centrem této oblasti. Turisty láká svými nádhernými po staletí zachovalými stavbami kamenných domů s dřevěnými přistavěnými patry. Ve městě jsou historicky cenné i církevní stavby a starý přístav. Hned u stanoviště autobusů je městská pláž, kde je možné koupání. Archeologické muzeum, etnografické muzeum, umělecké galerie a výstavy, mnoho hotelů, restaurací, stánků se suvenýry, to vše poskytuje Sozopol svým dnešním návštěvníkům, včetně nádherných pohledů na moře.
      Na svůj pozemek ve vesničce Pismenovo, který si asi před 5 lety koupili, nás pozvali manželé Markéta a Mario Džunev se svými kluky Davidem a Danielem. Zatím zde bydlí ve svém karavanu, ale chystají se tu postavit penzion. Pan Dimo Petrov přivezl dřevěné uhlí a naložené maso k rožnění. Byl to nádherný večer se západem slunce a pozorováním nádherné hvězdné oblohy. Obec Písmenovo a sousední Jasná Poljana (kde žil L.N.Tolstoj) jsou vesnice, z nichž původní obyvatelé odešli a stále odcházejí. Tam si nyní kupují pozemky bohatí důchodci z celého světa a staví si zde svá letní sídla. Budoucnost kraje je v rozvoji turistiky. Do blízkého rekonstruovaného objektu ve stylu vesnické architektury vozí cestovní agentura z Primorska za 30 LEVA autobusem turisty, kde jim předvádějí lidové tance a zvyky. Je to kraj sice ještě u moře, ale již s horským podnebím. Podloží je tvořeno 400 metrů tlustou souvislou vrstvou vulkanické skály - andesitu. Pan Dimo Petrov má v sousedství také svoji velkou zahradu a ovocný sad, kde pěstuje nádhernou zeleninu a ovoce. Nedaleko v lesích má své pracoviště zahraniční firma, která zde v milířích vyrábí z dubového dřeva dřevěné uhlí a vyváží ho do celého světa, zejména do Francie.

Jídlo

      Naše původní představa, že si občas levně něco uvaříme z dovezených zásob v našem penzionu se neuskutečnila, takže jsme byli odkázáni na obchody a restaurace. V obchodech lze koupit vše jako u nás a za ceny skoro jako u nás. I chleba mají nejen bílý, ale i černý. Ceny broskví, rajčat, papriky apod. k našemu překvapení však během času byly den ode dne plíživě vyšší (asi o 10 až 20 stotinek na 1 Kg denně). Maximum nastane začátkem srpna, kdy mají všichni státní zaměstnanci v Bulharsku dovolenou a přijede sem nejvíc návštěvníků. Primorsko je místo pro dovolenou bulharské střední vrstvy lidí - pro úředníky. Džunevovi jezdí v sezoně nakupovat do většího města Burgasu. Leží asi 60 Km severně a ceny potravin jsou tam podstatně nižší.
      Moje osobní zkušenost s jídlem v restauraci nebyla nejlepší. Hned první den jsem udělal první chybu. Dal jsem si v samoobslužné restauraci jejich guláš. Po pár dnech užívání léku "imodium" a diety jsem se odhodlal vrátit k normálu a snědl jsem ke svačině několik výborných oliv a v restauraci k obědu výbornu "musaku" - bulharské opékané brambory s masem. Situace se vrátila a už jsem do konce zájezdu vydržel na sucharech. V restauraci jsem si chtěl dát dietní čistou rýži bez přísad. Nepořídil jsem, samotnou přílohu mi nedali. Musel jsem si koupit celé jídlo, v domnění že dostanu jen tu čistou rýži. Stejně v ní byla kukuřice, hrášek mrkev a byla omaštěná. Tu pouhou rýži mi pak uvařila Zdena Součková u Markéty Džunevy v jejich pohodlném a nádherném karavanu.