1. Přichází na scénu vzorná žákyně (Jarka), usedá do lavice (židle, někde zhruba naproti basům),
rozkládá na lavici (pultík) nějaké učení.Pak vzorně sedí a tváří se upjatě.
2. Vstupuje na scénu žák chuligán (Bohdan), časopis s nahotinkou, pak se vyvalí na židli vedle a na pultík položí časopis.
V koutku úst má uhašený nedopalek cigarety.
B: Krávovole, to zase bylo!
J: Jak to že jsi dneska přišel výjimečně včas?
B: Co by, matka mě vyhodila, asi tam někoho má...
J: Řeknu na tebe, že kouříš!
B (trochu teatrálně):
To nesmíš!! Máme přece tohlencto...GDPR! To se nic nesmí prozrazovat!
Vždyť nám vo tom furt vykládá...(ale sbalí cigaretu a strčí do kapsy). A co to máš na tý lavici?
J. (upjatě).
Domácí úkol! Ty ho snad nemáš??
B. (jen se zachechtá).
A ne abys ji vyzvonila, že jsme ho měli!
J. Prosím tě...paní učitelka si pamatuje úplně všechno!
B. To je mi fuk. Hlavně jsem zvědavej, jestli zase přijde v tý krátký sukni ! (zachechtá se) To se tady naučíme věci!
H. Paní učitelka Hanka vběhne do sborovny, brblá nějaký svůj part, jako že nestíhá to a ono. Pak odchází k nám do třídy.
H. Paní učitelka vchází.
Bylo by fajn mít nějakou nepříliš dlouhou sukni a aspoň náznak výstřihu,
(postaví se vzorně do pozoru).
B. sedí, sluchátka na uších, prstem na mobilu, si jí ani nevšimne.
H. (zastaví se před námi) :
Posaďte se...tady Maslowski si aspoň sedne rovně!
(tady by mohla chvíli něco říkat, zkus rozmyslet)...
domácí úkoly zkontrolujeme později, teď vyzkoušíme, co si pamatujete z geometrie! Kdo mi poví, co je to trojúhelník?
J. se vzorně hlásí, třepe ručičkou...
H. Jaruško, já vím, že ty to víš...jestlipak nám to řekne tady Maslowski??
B.(vstane, ošívá se).
Trojúhelník je ...třeba matka, fotr a ten, kdo je teď u nás doma!
(tlemí se na třídu - obecenstvo, jestli se smějou).
H. Nech si ty vtipy! Dovedl bys nakreslit trojúhelník?
B. Ale pančelko, já umím jenom kosočtverce!
(zase se tlemí na lidi, jestli se smějou)
H. Tak dost!! Jaruško, řekni nám definici trojúhelníku!
J. (vyskočí a vzorně odrecituje H přikyvuje) :
Prosím, trojúhelník je průnik tří opěrných polorovin!!
B. (se teď rozchechtá na celé kolo a kroutí hlavou).
Cože??? To je fakt trojúhelník?
H. (kouká se na B celkem smířlivě)
Když něčemu nerozumíš, stačí říct, to se dá vysvětlit. Podívej se
(natáhne ruku ohnutou k předloktí).
Tady od té ruky nahoru, to jedna opěrná polorovina, tady (druhou rukou překříží tu první a recituje)
od té druhé ruky nahoru je druhá polorovina, jejich průnik jen tenhle úhel a
...(rozhlídne se)...
ještě potřebujeme třetí polorovinu...
B. (velmi rychle a ochotně):
Pančelko, tak já vám půjčím ruku!
(a hrne se k H, sledován nenávistným pohledem Jarky).
Přiloží tam nějak tu paži, ale moc to nejde, protože se hlavně snaží nakouknout paní učitelce do výstřihu.
Ta to nějak tuší a ustoupí, a tak tam chvíli krouží kolem sebe a rozkládají rukama.
H. (nakonec rozhodným hlasem)
Tak to stačí, už nemáme čas! Vykoušíte si trojúhelník po vyučování tady s Jaruškou!
(B si otráveně sedne).
H. (kontrola domácího úkolu)
H. Tak, děti, určitě všichni máte domácí úkol! Pro jistotu přečtu zadání příkladu
(čte):
Kopáč A vykope příkop za 1 hodinu, kopáč B vykope tentýž příkop za dvě hodiny.
Za jak dlouho vykopou příkop, budou-li pracovat společně? Tak kdo nám to poví? Jaruška se hlásí....
J. (slabikuje ze sešitu) Oba kopáči společně vykopou příkop za 3 hodiny!
H. (zklamaně) A proč myslíš...?
J. (znejistěle). No jeden kopáč za hodinu, druhý za dvě hodiny...tak oba za tři hodiny, ne?
B. (pozorně sleduje, teď se do toho vážně vloží).
Pančelko, to je teda fakt a vsadím se se, že jím to bude trvat ještě dýl! Ti dva se zakecaj a ..
H. (skočí mu vztekle do řeči): Maslowski, až ty budeš kopat ten příkop, tak ho nevykopeš nikdy!
S tvojí pracovní morálkou...
(Do půlky věty ji skočí hlas z megafonu)
Megafon: Pozor pozor, hovoří k vám ředitelka! Důležité hlášení! Je vyhlášen první stupeň covidového poplachu!
Všichni okamžitě opusťte prostor školy!
B. radostně prchá, za ním J. s taškou a sešitem pod paží, H. za nimi poklusává a volá Děti! Seřaďte se do dvojstupu!
Tím scéna končí.
|
