ZPĚT
ZPĚTČasy zázraků aneb Scény ze života Velkého R. S. (2019)
Účinkují: P: Průvodce (Milan Špale)
R: Richard (Honza Hnilda)
Ď: Ďábel (Honza Sirotek)
DeM: Deus ex machina (Bohdan)
Ch: Chór (Gaudiáci)
Ch: (sedí/stojí v malebných pozicích a zpívá píseň č. 1) Časy byly krásné
(na melodii č. 22 – Tempusestiocundum, zpívají všichni všechno, a to dvě sloky)
1. Časy byly krásné,
časy byly krásné,
tak, tak, tak, tak, tak náramné, tak náramné.
Všechno bylo jasné,
všechno bylo jasné
i, i, i, i, i zábavné, i zábavné.R: Dál, dál, dál, svět se radoval,
každý smysl pro legraci vždy si zachoval,
kdopak v hlavě samou lásku měl,
ten tancoval, ten tancoval, ten tancoval.2. Ženy jsou tak vnadné,
ženy jsou tak vnadné,
leč, leč, leč, leč, leč výřečné, leč výřečné.
Milovat je snadné,
milovat je snadné
a, a, a, a, a báječné, a báječné.R: Dál, dál, dál, svět se radoval,
každý smysl pro legraci vždy si zachoval,
kdopak v hlavě samou lásku měl,
ten tancoval, ten tancoval, ten tancoval. (vstoupí P.)
P: Časy byly vskutku tenkrát krásné,
vše se jako nekonečná idyla zdálo.
Velká válka byla dávno pryč, a že přijde další,
sýčků, kteří to prorokovali, bylo moc málo.
Lásky však bylo hodně, ale to v každé době,
protože bez ní by nic smysl nemělo.
Umožnila tak i zrození malého človíčka,
bez nějž by v našem příběhu nebylo tak veselo.
Plzeň, toť kadlub, kde vzniklo osobností mnoho.
I pro našeho hrdinu to bylo město rodné.
Světlo světa spatřil zde… Kdo?
Ch: Malý Richardek! (vstoupí R. s maskou dítěte)
R: Dle svědků prý jsem býval dítě velmi hodné.
P: Rodina brzy do vsi zvané Blovice přesídlila
a malý klouček prožil zde dětství krásné.
Ku knihám, k hudbě, k umění všelikému (R. sedí na židli a naznačuje
veden byl, což ukázalo se později jako velmi šťastné. četbu i hru na klavír)
Zvláště k divadlu získal vztah velmi silný,
pro další život stalo se to úhelným kamenem.
Poznamenaly jej totiž události prazvláštní…
Ch: A jak to tenkrát bylo, to vám teď předvedem!
GONG (vstoupí Ď.)
Ď: Dneska jedeme s maminkou do Prahy, milý Ríšo,
Neboť v opeře nás prý velký zážitek čeká.
R: Toť príma tati. Budu si v pokoji číst Mladého hlasatele.
Ď: Nemá tě kdo hlídat. Jedeš s námi!
P: Ríša se leká.
R: Já jdu s vámi do divadla? Nerozumím opeře!
Ď: Neboj, zůstaneš v autě. Tam četba nudu zahání.
R: Večer je ale tma, Jak uvidím na písmenka?
Ď: Zaparkujem pod lampou. Její svit tmě zabrání!
R: Opera je dlouhá. Co až mě hlad přepadne?
Ď: To je jednoduché. Cuc na špejli hned spraví to.
R: A když se mi bude chtít na malou stranu?
Ď: Vyčuráš se na obrubník. Vyřešeno.
Ch: To je nám líto! (R. i Ď.odcházejí)
P: Tak se i stalo. V průběhu let prý nejednou.
Štěstí, že tehdy Barnevernet nebyl, jak víme.
Malý Richard na divadlo přesto nezanevřel.
Ostatně se to z dalšího děje dozvíme.
Podobný osud měly i jiné známé postavy dějin,
chudý Kléma Gottwaldů musel takto Marxe studovat.
Ale to nic není – jiný budoucí tyran, malý Mao
si k tomu navíc potřeboval světlušky nachytat!
Přišel čas gymnazijní. Kromě základů věd humanitních
zde Richard – teď už jinoch – poznává dívku líbeznou.
Strávil v její blízkosti dlouhých jedenasedmdesát let,
protože stala se po čase jeho ženou milenou.
Ch: Óóó!
P: Další děj se odehrává též na půdě univerzitní,
studentská léta tak pokračují neustále dál. (Vchází R. jako mladý muž,
Život juristy je plný radosti, lásky i umění, sedá si a naznačuje učení)
přesto doktorem práv se Richard stal.
Ch. Bravo! (P. předává R. rouru)
P: Však konec radostem, teď trochu drilu,
nastává život vojenský, a ten tehdy těžký býval.
Ale zpříjemnit se dá. Jak jinak, než divadlem? (R. vymění masku za Moliera)
Prý to bylo naposled, co Richard vlasy míval.
(R. odchází)
Po letech studií, ale rovněžhraní na válku
nastává konečně také život opravdový.
Richard své první zaměstnání získává.
A kde byste řekli? Kdo nám to poví?
Ch: V bance!
P: Jak jinak? V karlovarské pobočce.
To město nadlouho jeho štací stalo se.
Prožil zde mnoho krásného – první léta manželská,
však i zde mnohé humorné situace najdou se.
GONG (vcházejí R. a Ď.)
Ď: Pane doktore!
P: (možná tenkrát řekl soudruhu)
Ď: Měl bych pro Vás jeden zvláštní, ale tajný úkol. (šeptá R. něco do ucha)
R: Jako referentu banky mi všaktaková věc nepřísluší!
Ď: Co naplat, jste bohužel nejblíž ze všech lidí vůkol.
Bydlíte v domě, kde naše banka trezor má.
Zopakujte mi teď, co máte každý večer učinit.
R: Sejdu k trezoru a vší silou do něj kopnu. (R. s rozběhem „kopne“ do židle)
Au!
A pak v klidu vyčkám, co se bude dít. (sedne si na židli a drží se za nohu)
Ch: (dělá sirénu) Ááááááááá!
P: Crrrr! (R. „zvedne“ sluchátko)
R: Haló, kdopak volá?
P: Tady bezpečnost. Alarm funguje. Nemusíte se bát.
R: Výborně. Jdu si dát na nohu octan hlinitý.
Ď: To je všechno. Tak zase zítra. Teď můžete jít spát. (R. a Ď. odcházejí)
P: Ach ta šťastná léta ve Varech Karlových!
Dvě děvčátka se jim tu v té době narodila.
A protože kraj krom lázní velkou krásou sluje,
každá z dívek čas výletů na vozíku rudlupodobném strávila.
Však doby idylické už záhy skončit měly
a zcela nemilosrdně osudu se točí kola.
Richard byl v práci povýšen. Co však znamená to?
Sbohem, milé Karlovy Vary. Hlavní město volá!
Ch: (zpívá píseň č. 2)
Každý různé možnosti má
(na melodii č. 3 – Veris leta facies, zpívají zvlášť skupiny A+B a S+T,
na rozdíl od originálu je na každou notu jedna slabika, s výjimkou ligatur, které jsou chápány jako noty dvojnásobné hodnoty. Zpívá se jen jedna sloka)A+B: Každý muž prý ty možnosti má,
otázka jak s nimi pak naloží…
Někdo zde lásce přednost vždy dá,
jiný jen peníze stále množí…S+T: V někom se básník třeba skrývá…
a co když tajný, zdá se, je hráč?
Leckdo pak často v práci usíná,
prý jen přemýšlí, kdopak ví nač…
P: Všechny tyto možnosti Richard nepochybně měl,
neboť je to osobnost pravdě renesanční,
jež oplývá mnohými schopnostmi i dovednostmi
a v jejich úžasném souhrnu tak nad mnohé ční.
Vezměme například jeho znalosti jazyků,
zde tak své vzdělání humanitní uplatňuje.
Kromě řady těch živých je doma též v latině.
Tak v našem sboru co by arbiter linguarum sluje.
Když ho tedy do metropole práce zavála
A on se tehdy na blátivé Novodvorské usadil,
Ch: Fuj!
P: čím dál tím víc bylo jasné, že jeho vzletu brání
svěrací kazajka socialismu. Richard to záhy pochopil:
GONG (vcházejí R. a Ď.)
Ď: Pane doktore!
P: (myslím, že ani teď tam to pane nebylo)
Ď: Strana byla tak hodná, že Tě do USA pustila.
A to přesto, že tam žije Tvůj bratr Jan,
který tu naši krásnou zemi opustil docela.
A ty? Jak ses jí odvděčil? No, jen přečti,
co jsi po návratu napsal do dotazníku!
R: Pravdu. Na dotaz, jak jsme se s bratrem seznámili,
toto: U příležitosti jeho narození. Zde není otazníků!
Ch: (smích)
Ď: Mýlíš se, soudruhu, ze všech těch otazníků
ten hlavní ještě zbývá. To je přece jasné.
R: A který, pane, totiž soudruhu kádrováku?
Ď: Jestli Tě ještě někdy někam pustíme. NE! A tím to hasne!
Ch: Óóóó! (Ď.odchází,
R. sedá sklesle na židli)
P: A tak Richard, stále na své židli bankovní,
bez perspektiv, přesto ten socialismus přečkal.
Pak se mnoho nových obzorů otevřelo
A všichni napjatě čekali, co bude dál. (R. vymění masku na starého)
A když moudří mužové přemýšleli,
kdo se banky Komerční ředitelem může stát,
váhali jen chvíli. Tolik zkušeností a erudice
má jen a jen Richard. Tak proč se tu bát? (vstupuje Ď., nese honosnější
CH: Sláva! kostým. Spolu s P. jej R. navlékají.
Ď. odchází)
P: A aby toho málo nebylo, zanedlouho chystaly se
volby senátní. A Richard?
Ch: Samozřejmě zvítězil!! (Vstupuje Ď. v zel. plášti
a přináší zlatou šerpu a čelenku.
Spolu s P. to R. navlékají)
Ch: Vivat!
P: Však nic nemůže zcela bez kazu býti.
I v nové funkci různépřekážky též zažil.
GONG
R: Pane referente, jedu do Madridu na konferenci NATO.
Budu potřebovat patřičně finančně vybavit.
Ď: Právě zavádíme platební karty. Pane generální,
dostanete VIP zlatou, abyste tam mohl zazářit. (vyndá zpod židle kartu, předá R. a
odchází)
R: To jsem rád, nerad se starám o věci finanční.
Všichni naši moderní banku jistě ocení. (sedne na židli a „popíjí“)
P: A tak si Richard v Madridu docela užíval.
Na závěr však přišla sprcha. Ve formě placení… (vstoupí Ď. v červ. plášti)
Ď: Prosím, zaplaťte pobyt, stravu i služby nadstandardní.
R: Zde je má nová karta. A všimněte si – zlatá je! (Ď. strká kartu do „strojku“)
Ď: Tato karta je na mezinárodním seznamu odcizených.
Budete zatčen. A s takovými kartami jděte do háje! (Ď. odchází, R. zůstává stát)
P: Toť situace prekérní. Co dělat? V normální komedii
bychom řekli: Babo raď! Nebo pomůže taťka či mamina.
Avšak my se nacházíme v komedii antické.
Tady pomůže jedině…
Ch: Deus ex machina! (přijede DeM na kole)
DeM: No, to je mi pěkné. Jak se teď vyhnout vězení?
Číslo karty je spletené. Musí zaplatit v hotovosti!
I když je to nebezpečné, jak přesvědčí se časem,
bankovek přece nosí s sebou stále dosti. (DeM odjíždí, R klade „bankovky“
na židli)
R: Taková ostuda, a dokonce mezinárodní!
Málem mě zavřeli. Já si toho blba poddám!
Hned jak do Prahy přijedu, tak ho vyhodím. (Ď. v zel. plášti se připlazí
po kolenou, plačtivě)
Ď: Pane řediteli, pane řediteli, já už to víckrát neudělám. (R. + Ď. odcházejí)
P: Milý Richard překonal veškerá protivenství.
A aby se jim propříště vyhnul, do Gaudia vstoupil.
Zde našel přátelství, legraci, na oběd vždy časudost.
Teď je třeba zacinkat sklenicemi. I já bych se jednéchopil…
Ch: (vstane, sólisté před něj předstoupí a zpívají píseň č. 3.)
Drama končí – život začíná
(zpívá se na melodii č. 10 – Werediuwerltalle min, a to unisono. I zde se zpívá na každou notu jedna slabika, výjimkou je třetí a čtvrtý takt před koncem – „jdeeeeem“.)Drama končí – život začíná,
loučí se i naše družina.Snad jsme se vám dneska trochu líbili,
snad jsme se též do něčeho trefili…Hlavní věc je život nevzdávat,
a z něj se radovat.Tak jdeeeeem pozvednout číši!
Hej! (úklona)