1. Veselý, protřelý
věčně, věčně mladý pán,
Co se rád usmívá -
humor, humor je mu dán.
Kdo tu vládne latinou?
Francouzštinou? Němčinou?
To je přec jasná věc:
Richard, Richard s bankou svou.
2. Na Hrad byl, Richard prý
kdysi, kdysi často zván.
Na mnohá jednání,
jistě, jistě též do Lán.
Kdo to dneska sídlí tam?
Richard žasne: Tenhle kmán?
Lidu hlas: právě on
měl být, měl být povolán!
|
3. Richard ví: na Hrad by
moc se, moc se nehodil…
Tak jako v Gaudiu
smíchu, smíchu neužil!
Je mu jasné, že on pak
kandidátů řadu tak,
co také zpívají,
by jen, by jen rozšířil.
4. Přišel čas slavení
velké, velké výročí.
Kolik že mu je let?
Zírat, zírat nestačíš.
Tolik je v něm radosti,
dychtivosti, moudrosti.
Na jeho zdra-aví
zdvihnem, zdvihnem vína číš.
|
