1.
Milá „spojařko ústřední“,
expertko přes ústředny.
Vyslechni verše nevšední,
které mi lezou z bedny.
2. Věř, nelze v těchto teplotách,
kdy vedrem chcípou ptáci,
vybudit mysl v mrákotách,
přinutit mozek k práci.
T
3.
A navíc, již v ódách předchozích,
snad vše řečeno bylo.
Jako Popelka ze sazí
vybírám, co na mě zbylo.
4.
Že celý život prozpíváš
až po sopránu výšku
a v rodném listě počítáš
už sedm a půl křížku.
|
5.
Tomu by nikdo nevěřil!
Zrak jasný, libé vnady!
Jen ten, kdo zpívá ze všech sil
do smrti bývá mladý!!!
6.
Dvě krásné dcery povila
k obrazu Múz i k svému.
Ivka, Gaudia posila,
Bára – ta má snad trému?
7.
To ne, však dění prudký vír
rodinou celou třese!
Hle, Kuba, čerstvý inženýr,
domů si diplom nese!!!
8.
Milica zpívá pro radost!
Nejstarší ze tří vnuků
už volí si svou budoucnost.
Ty ses nám poved´, kluku!
|
9.
Ti další dva jsou Ivanky,
Starší Tom, mladší Luky.
Čáp nerozdělil pozvánky
a nosil samé kluky.
10.
A všechny střecha jediná
pospolu svorně kryje.
Tak velká, milá rodina
ve Vokovicích žije.
11.
Jako „Tři chlapi v chalupě“
což seriál nám praví,
tak i tři vnuci pokupě
s babičkou dneska slaví.
12.
A s nimi celá rodina
a též zpěvácké spolky,
kam stejně jako Milica
chodí jen správné holky.
|
13.
V Gaudiu přesně 15 let
skřivánčím hláskem zpívá.
Sobě i nám tím krášlí svět.
…. A co teď ještě zbývá?
14.
Otřít pot s čela, ze spánků,
v tom nekonečném hicu
a v tónech mnoha skřivánků
zazpívat pro Milicu.
15.
Aby se v řádcích skvělých not
v sopránu rozepěla
a ještě mnoho dalších ód
od Gaudia uslyšela.
16.
Milico, s vánkem perutí
nesem ti štěstí hory.
Ať píseň skřivánčí, ne labutí,
pějí ti všechny sbory!!!!
|
