1. „Možné snad to skoro není“,
Osud pod vous tiše hlesl.
„Že by někdo bez mučení
sedm křížků křepce nesl!“
2. Také my se na to ptáme,
Osud moudře rozhodne,
s otázkou si hlavu láme
ten, kdo, možná, uhodne.
3. Původně se narodila
v druhém pražském obvodě,
v Praze 7, však, je čilá,
jako ryba ve vodě.
4. Znamení Ryb v sobě chová,
zvěrokruh dí: „Je to tak!“
Jenže, malá Jeráčková,
není ryba, ani rak!
5. Tak, to máme jméno rodné,
sluší se, však, dodati,
jméno křestní, že je shodné
s tím, co nosí „pramáti“.
|
|
6. A už zase budem si hrát
se slovíčky na schovku!
Tohle jméno bude jen znát
ten, kdo luští křížovku!
7. A dál život letem pádí,
rychlost je to obrovská.
Z Jeráčkové, div se, mládí,
hned je tady Jankovská!
8. Zase léta ubíhají,
osud tropí hlouposti,
hodnoty, však, zůstávají!
Dvě dcerušky – v Radosti!
9. Po taťkovi obě mají
muzikantské nadání,
ale mamka bez váhání
všechno rychle dohání!
10. Dcery moudře prozradily,
kde vzít k žití opium!
S Radostí se poradily
a je tady Gaudium!
|
|
11. Do zajetí tónů vpluje
Eva v době dohledné.
Někdy, než se namaluje,
sem, tam notu přehlédne.
12. Ze změti taktů a řádků
občas oko přeskočí,
podívá se po zrcátku,
zda je v lati obočí.
13. Když nakonec do účesu
hřebínkem si zajede,
sáhne ruče po partesu,
kantilénu rozjede.
14. Však nejenom tóny luzné
byly Evě osudné.
Počítače klapky hrůzné
předou nitě záludné.
15. Na ONV v Praze 7
- nikdo nezeptá se – nač?
Všichni běží rychle před dům
- přivezli nám počítač!!!
|
|
16. Kde teď najde dobrou radu,
jak zkrotit tu potvoru?
Dumá pracovnice skladu
Národního výboru.
17. Caps Lock, Shift, Alt, Ctrl,
Esc, Page Down, Delete!
Jednomu by mozek ztvrdl!
A z kůže by vylít´!
18. Jak zvítězit nad úklady
těch záhadných hříček!?
Spásná pomoc už je tady!
Je to Jirka Míček!!!
19. S radostí a s písní v duši
do boje se ponoří
a s noblesou, jak se sluší,
Word i Excel pokoří!
20. A zas voda roky nese,
další sloka odzpívána.
Občas noha podvrkne se,
Eva je, však, stále dáma.
|
