1. Ulízané vlásky, sponkou spolu spjaté
Velikánské brýle, tvářičky pihaté...
Jak v Holešovicích cestou domů kráčí,
na všechny sousedy hrozivě se mračí.
2. My však dobře víme, jak to často bývá
jak v pohádkách končí káčátka ošklivá.
Jen co se otočíš, labuť křídla vypne
chvíli nedáš pozor, už tě někam štípne.
3. Anička ví, co chce, vůbec jí nevadí,
co si lidé myslí, jak to spolu ladí:
Chce jako lékařka lidem dobře radit
a jako zpěvačka na pódiu řádit.
4. Tak jde do Radosti, tam maj dobrý frky
přitom jsou tam pěkné ty zívací krky.
Jó, tábor ve Skryjích, tam se nám to pěje!
V holínkách to čvachtá, jako z konve leje.
5. Studiem lékařství není snadné projít,
teorii s praxí je v něm nutno spojit.
Což Anička chápe, zvládne zkoušek mraky,
manžela s Olinkou při tom zvládne taky.
|
|
6. Po studiích slibná kariéra kyne
její cesta se však složitěji vine.
Prostě, kdo dokáže blbci neustoupit,
musí v ordinaci na Kladně nastoupit.
7. Kladno- ocelárna, tvrdých chlapů mraky
když uvidí Anču, tetelí se strachy
Co universita by jí snad nedala
tady beze zbytku to všechno dostala.
8. Jak čas běží, Anna dávno není malá
na Bulovce právem primářkou se stala.
V době, kdy se mnozí jiní ještě báli
lidi s AIDS léčila - tak jsme ji poznali.
9. Ale pro Aničku kariéra není
titul jí neskýtá žádné potěšení.
A proč být závislá v nemocnici státní?
Tak začíná znova ve sféře privátní.
10. Vedle praxe ale je i sféra jiná
Anička na hudbu též nezapomíná.
V Academiachoru působí a taky
alikvotních tónů vyluzuje mraky.
|
|
11. V Gaudiu jsme ale všichni přesvědčeni
že Aničku s námi nejvíce ocení.
Bez ní by tu zela mezera až běda
a ta žádným můstkem překlenout se nedá.
12. Ráda též s rodinou, než se v Praze dusit
život v Kralovicích vyjede okusit.
Jen, Aničko, pozor, protože k létání
je mít zapotřebí určité nadání.
13. Prozraďme tu její prohřešek jediný
nedokáže mlčet dýl než tři vteřiny.
I v zubařském křesle to ze sebe sype
no a ty řveš smíchy, když se v nervu rýpe.
14. Milá Anno, dejme nyní pravdě zadost: Při pohledu na Tě máme velkou radost.
Dík, že připomínáš, že smát se nestačí,
že radost s bolestí často v páru kráčí.
15. Neb radost a bolest duální jsou slova.
Jedna nos vystrčí - druhá se hned schová.
A jen když je vedro, větřík tě osvěží.
Radost bez bolesti existuje stěží.
|