Píseň k oslavě 35.výročí založení
Smíšeného pěveckého sboru GAUDIUM PRAHA

"Balada o Součkových"

(na nápěv písně „Golem“ od V&W)
 autor: Bohdan Maslowski 

1. Dovolte, bych suše předpokládal, Součkovy že všichni znáte tu.      Moc rád bych vám o nich povykládal, jen doufám, že nic nepopletu       . Kdybych totiž zpíval něco špatně, nedostal bych ani ten halíř.      Navíc bych moh’ litovat vydatně, přistál by mně na hlavě talíř.           2. Vláďa jako sbormistr laskavý do Šimajdy léta chodíval.      Tam si cvičil ty svoje pěnkavy, které vtipně „Radost“ nazýval.      Mezi nimi byla taky Zdena, ta si řekla: „Nebudu váhat“!      A že byla múzou pohlazena, Vláďovi začala pomáhat.           3. Brzy nato, lidi věřte tomu, přišlo Zdeně, že je podivné      že ta Radost funguje někomu, hlavně holkám, ale klukům ne.      Hlásků krásných tam na tucty měli, něco ale stále chybělo.      Všechny totiž vysoko pištěly, hluboko tam nic nebučelo.           4. A tak Zdena, jen se otočila, hned to rozjela bez obalu.      Chlapecký sbor chutě založila, že maj zpívat místo fotbalu.      A že Zdena jen tak něco nevzdá a nikdy neuhne ze směru      za chvíli je tu, ač se to nezdá, úžasnej sbor mladých frajerů.           5. Jenže tyhle radosťácký holky, jimž se vine cesta pozemská,      už by chtěly mít i s pány spolky, neb jím končí doba panenská      Sbormistry prosí, by založili, a nekladou žádný podmínky,      sbor smíšený, kam by teď chodily, přivedou prý zatím tatínky.

6. Tak se nám Gaudium narodilo a jak se to pěkně rýmuje,      rodičům se dílo podařilo, kmotra Múza, kmotrem Satyr je.      Pak viděli klavíristku Jitku, nepřibrat ji byl by velkej hřích.      Ta zahraje všechno beze zbytku, ne podle not, ale podle nich.           7. Teď už jenom kratičce zahraju, že Gaudium zdatně zápasí,      procestuje mnoho cizích krajů a s leckterým mistrem zadá si.      Zpívá všude, kam ho oči vedou a užívá si to ve zdraví!      A když se snad věci nepovedou, tak to příště hnedle napraví.           8. Až pak rána sbormistra každého prověřila, jak se zachová,      kdy každý vlez’ do doupěte svého, neb nastala doba zoomová.      Vláďa ale šanci hned zavětří, na zoomu svůj sbor si smontuje.      Zdena radši má čerstvé povětří, po Stromovce už sbor harcuje.           9. Co však zatím zazpívat tu nelze, kam se ten sbor jednou poděje.      O zániku jeho jsou dvě verze, ze kterých vám povím jenom dvě.      Podle jedné zpěváci nepřijdou, neb jím stářím nohy upadnou,      nebo žádné zpěvy z nich nevyjdou, protože jím hlasy uvadnou.           10. Nevím která z těchhletěch dvou verzí bude verze pravděpodobná,        nejpravděpodobnější je třetí, jež jím ale není podobná:      Zpěv je naše velikánská víra, to pro něj se stále radujem,      no a radost nikdy neumírá, tak ti Zdeno, Vláďo děkujem.