Muzeum hudby se nachází v bývalém kostele sv. Máří Magdalény, který byl postupně přestavován až do dnešní podoby, v minulosti zde sídlil také poštovní úřad, archiv a četnická ubytovna.
    Původně se zde rozkládala osada Nebovidy, jejíž význam pomalu upadal po zániku brodu ve 13. stol. a také v souvislosti s budováním nových městských hradeb. Kronikář Kosmas zmiňuje v těchto místech v 11. stol. židovské osídlení se synagogou.
    Na její původní účel upozorňuje kromě pamětní desky, nejvíce zachovalá osmiboká kupole. K roku 1329 se připomíná kostelík sv. Máří Magdaleny stojící stranou pozdějšího velkého chrámu. K němu byl připojen klášter magdalenitek, jímž říkali místní lidé Bílé paní dle jejich řádového oblečení. Jejich klášter zanikl, jak se ukázalo navždy za husitských bouří. Spolu s klášterem bylo vypáleno a zničeno mnoho sousedních domů.
    V roce 1604 sem přišli dominikáni, kteří opravili pobořený kostelík a zřídili si zde prozatimní konvent. Jejich stavební aktivita pokračovala a klášter vzkvétal. Dominikáni začali pomýšlet na stavbu velkolepého chrámu a 3.5.1656 položili základní kámen. Krásný raně barokní kostel, s nádhernou malířskou výzdobou. Byl vysvěcen v roce 1709.
    V roce 1783 však klášter i kostel zrušil císař Josef II. a o 9 let později byl určen pro jinou funkci. Stavitel Josef Zobel ho upravil pro potřeby poštovního úřadu. Byly zde zřízeny byty a krátce i divadelní scéna.

    Tehdy tu bydlela dramatická umělkyně Laura, spolu se svým permanentně žárlivým manželem, který byl též hercem. Ten když získal vnitřní jistotu o její nevěře, nebohou ženu zavraždil, uřízl ji hlavu a tu poslal v krabici onomu milenci, bohatému hraběti. Sám pak navždy zmizel v cizině. Od té doby prý po objektu o půlnoci často bloudí bezhlavá postava.

    Po polovině 19. století prodělal objekt další úpravy a sloužil jako četnická kasárna. V roce 1945 pak prodělal adaptaci pro potřeby Státního archivu.
    Po roce 2003 na území bývalého Dominikánského kláštera začala výstavba hotelu "Mandarin". Stavba započala velkým archeologickým průzkumem pod nádvořím kláštera, které bylo ve dvacátém století zaplněno betonovými konstrukcemi tiskárenských hal. Projekt počítal s využitím podzemí, nebot’ mimo jiné přepokládal výrazné poškození archeologického terénu těmito utilitárními vestavbami. Průzkum však ukázal, že pod areálem se ukrývá velká část bývalé předlokační osady Nebovidy. Změna projektu, jež by umožnila nálezy zachovat, byla vzhledem k dispozici navrhovaného hotelu nereálná a současná legislativa takový zásah památkové péči navíc ani neumožňuje. Většina nemovitých nálezů byla proto bohužel po dokumentaci zničena. Zachovat se podařilo pouze barokní opěrný pilíř kostela v jihozápadním rohu nádvoří (je prezentován v podzemí hotelu), závěr pozdně gotického kostela na nádvoří objektu čp. 387-III a kosterní nálezy středověkého a barokního hřbitova, které před zničením uchránilo to, že spojovací chodba mezi objekty byla ražena až pod archeologickými terény. Před domem čp. 387-III byla také uplatněna nalezená dlažba.
    V současnosti zde sídlí Muzeum hudby, které je součástí Národního muzea.
    Jsou zde vystaveny ukázky starých či vzácných hudebních nástrojů, a to jak z dílen renomovaných nástrojařů, tak lidové nástroje. Dále významné originální notové zápisy vybraných hudebních skladeb, dokumenty vztahující se k jednotlivým hudebníkům, staré gramofonové desky a další hudební artefakty včetně ukázek jednotlivých hudebních nahrávek.
    Někdejší hlavní chrámová loď slouží také jako koncertní síň.