Historie kostela sv.Jakuba Staršího na Zbraslavi
Kostel sv. Jakuba Staršího (Většího) na Zbraslavi má mnohem starší historii, než by se mohlo na první pohled zdát. Původně na jeho místě stávala jakási malá, svatojakubská kaple. Připomíná se již v době příchodu cisterciáků na Zbraslav, tedy na konci 13. století.
Jednalo se zřejmě o malou románskou stavbu, která byla později přestavěna v cihlovou, gotickou kapli. Zbytky zdiva této kaple se nacházejí v plášti kostela dodnes. Kaple sloužila cisterciákům, než byl dostavěn hlavní klášterní chrám zasvěcený Panně Marii, dokonce zde byly dočasně pochovány některé z dětí Václava II.
Velkolepý chrám Nanebevzetí Panny Marie se stal v roce 1305 reprezentativním pohřebištěm Přemyslovců. Jednalo se o největší sakrální stavbu v tehdejších Čechách, vždyť čtyřlodní bazilika měřila zhruba 100 metrů. Královská hrobka se nacházela uprostřed presbytáře. Z nejvýznamnějších Přemyslovců zde nalezli poslední spočinutí Václav II., Václav III. a Eliška Přemyslovna. Krátce zde byl pochován také jeden Lucemburk, Václav IV.
Mariánský chrám i vlastní klášter byly během husitských válek v roce 1420 zničeny. Zdali a do jaké míry byla poškozena také svatojakubská kaple, můžeme dnes jen hádat. Po návratu cisterciáků na Zbraslav sloužila kaple opět jako hlavní klášterní svatyně. Během Třicetileté války byla Zbraslav opět vypleněna a několikrát vypálena.
V polovině 17. století byla kaple sv. Jakuba rozšířena a přestavěna v barokní kostel. Po zrušení cisterciáckého kláštera v roce 1785 se kostel stal farním.
V roce 1991 byli ostatky posledních Přemyslovců slavnostně uloženy do nově zhotovené krypty před obětním stolem.
Většina vybavení kostela pochází ze 40. let 18. století. Kostel vyzdobili významní barokní umělci jako Karel Škréta, Petr Brandl nebo Ignác Platzer. Ostatky Přemyslovců byly od roku 1927 uloženy v pomníku Přemysla Oráče od Jana Štursy. Nejznámějším uměleckým dílem je bezpochyby slavný gotický obraz Madony Zbraslavské, jehož kopie zdobí oltář v Mariánské kapli. Skutečným pokladem je pak oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie od Giovanni Battisty Piazzetty, jednoho z nejvýznamnějších benátských mistrů přelomu baroka a rokoka.
Historie zámku Zbraslav
Původně gotický konvent, na jehož půdě vznikla Zbraslavská kronika, časem prošel mnoha proměnami. Z velkolepého cisterciáckého opatství, jehož opati měli významný vliv na politiku Českého království, se změnou vládnoucí dynastie a přesunem královského pohřebiště do katedrály sv. Víta stal klášterem druhořadého významu. Velké škody klášter utrpěl během husitských válek nebo při útoku švédských vojsk za třicetileté války.
Na jaře 1420 se na Zbraslavi usídlil král Zikmund se svými vojáky a poté se jal obléhat Prahu. 10. srpna 1420 vnikly do kláštera houfy husitů a pražanů vedených knězem Václavem Korandou. Dle svědectví dobových kronik dav opilý klášterním pivem a vínem zneuctil královské pohřebiště a manipuloval s pozůstatky. Tělo Václava IV. bylo údajně vytaženo z rakve, ověnčeno senem a napájeno pivním mokem. Klášter byl vydrancován a Síň královská podlehla plamenům. Co nestrávil oheň, to si drancující odnesli. Prozíraví cisterciáci sice roku 1419 ukryli klášterní cennosti a knihy na Karlštejně, ale Zikmund Lucemburský a částečně také hradní purkrabí cenné věci zabavil a prodal. 28. dubna 1429 byl klášter zřejmě znovu poškozen bitvou. Mniši se ve čtyřicátých letech 15. století na Zbraslav vrátili, postavili si nové budovy a pokusili se opatství obnovit. Klášterní majetek však byl rozchvácen a některé klášterní zboží již mělo nové majitele.
Třicetiletá válka způsobila klášteru další těžké škody. V letech 1611 a 1612 byl opakovaně vydrancován a roku 1618 získal větší část jeho majetku Jindřich Matyáš Thurn. Během svého trvání byl Zbraslavský klášter předním pohřebištěm dvou dynastií českých panovníků a jejich rodin, které předčila až katedrála sv. Víta. Jednotlivé hroby umístěné v chóru měly ve výši podlahy náhrobní desky a některé zřejmě i umělecké náhrobky. První písemná zmínka o souboru kosterního materiálu vyneseného z královského pohřebiště se objevila roku 1671 a roku 1824 byly pozůstatky zapsány do farní pamětní knihy. Některé lebky byly v tomto období ukazovány jako lebky Václava II., Václava III. a blíže neurčené královny.
Barokní přestavbu zdevastovaného klášterního areálu zastavil roku 1785 císařský dekret Josefa II. o rušení klášterů, jež se nezabývaly vyučováním, pěstováním věd či péčí o nemocné. Zbraslavský klášter byl společně s dalšími osmi českými a moravskými cisterciáckými kláštery zrušen a všechny nemovitosti přešly do majetku náboženského fondu, který je poté rozprodal. Klášterní budovy byly využívány jako cukrovar, skladiště obilí, výrobna chemikálií a pivovar.
Roku 1910 se koupí stal novým vlastníkem Cyril Bartoň z Dobenína, předek dnešních majitelů, který nechal klášter přestavět podle návrhu Dušana Jurkoviče na zámek. Za zásluhy o rozkvět Zbraslavi byl Cyril Bartoň roku 1927 jmenován čestným občanem Zbraslavi a na jeho památku je na nádvoří umístěna pamětní deska s nápisem „Co průmysl zničil, průmyslník Cyril Bartoň obnovil“. Klášter byl díky Cyrilu Bartoňovi z Dobenína zrekonstruován a přestavěn na zámecké sídlo. Poté do roku 2009 fungoval jako výstavní prostor sbírky asijského umění Národní galerie. V restituci byl navrácen Bartoňům z Dobenína a roku 1995 byl zařazen na Seznam národních kulturních památek.
V klášterním ústraní na Zbraslavi vzniklo několik významných literárních děl středověku. Až po skonu štědrého donátora Václava II. započal Ota Zbraslavský se sepisováním latinské Zbraslavské kroniky, popisující období posledních Přemyslovců a prvních Lucemburků na českém trůně. Po jeho smrti v díle pokračoval Petr Žitavský.
Součástí zámeckého areálu je i barokní kostel sv. Jakuba Většího s deskovým obrazem Madony ze Zbraslavi, obrazy Karla Škréty a Petra Brandla nebo ostatky posledních přemyslovských králů, který je v rámci pravidelných bohoslužeb běžně přístupný veřejnosti.