No tak si to představte, náš smíšený sbor byl prostě nejlepší! Teda z mého pohledu určitě! Z celého světa se sjelo sedmdesát sborů do Dolomit, do Alta Pusteria.
Náš sbor se vypravil na dvanáctý ročník festivalu připraven. Repertoár máme rozmanitý a pro tuto příležitost jsme zvolili sborové zpěvy z oper a lidovky. To víte, hostitelská země je známá svým obdivem k opeře a naše lidovky, ty se musí líbit každému, obzvlášť pak v našem podání!
Vyrazili jsme na cestu ve středu šest hodin ráno, ovšem pro mě začala cestovatelská anabáze podstatně dřív. Už ve čtvrt na pět jsem se dovlekla k autobusu v naší vesnici a mezi polomrtvými dělníky a uklízečkami jsem odjela za hranice všedních dnů.
Našemu autobusu velel řidič Marek, osvědčený z mnoha jiných zájezdů. Já jsem měla tu čest jet s ním poprvé a musím říct, že jeho kvality rozhodně předčily pověst, jež ho provází. Prostě je bezva! Hlavně zastavuje pokaždé, když osazenstvo autobusu projeví zájem o návštěvu záchodu, což je, vzhledem k věkovému průměru a konzumaci nápojů, dost podstatné pro vyrovnanou náladu ve smíšeném sboru. Jeho smysl pro legraci je příznačný a lze ho doložit na jeho vztahu ke kruhovým objezdům. Kolik náš sbor na festivalu absolvoval koncertů, tolikrát jsme projeli kruháč. Takže nakonec jsme každý kruhový objezd jeli pětkrát za vydatného blikání a mohutného jásotu. Ostatní řidiči nejdřív nechápali, ale poté, co si všimli velké cedule za čelním sklem a rozpoznali pištivé sopránky, střední altíky a tenory, i dunivé basy, pochopili, že v Alta Pusteria řádí slavný sbor Gaudium a smáli se s námi. Nikdo se nezlobil.
Střechu nad hlavou jsme dostali moc krásnou. Hotel Tre Cime, pod úpatím slavných tří zubů prostě neměl chybu. Obzvlášť, když jsme zjistili, že všechny naše pokoje mají francouzské okno na terasu kolem dokola celého hotelu a my budeme moci navštěvovat jeden druhého bez složitého běhání po chodbách. Taky jídlo bylo v Tre Cime moc dobré, italské speciality, že se mi ještě teď při vzpomínce na lasagne, makarony, masa a zeleninu sbíhají sliny, o tiramisu ani nemluvě. Staraly se o nás dvě babičky, jedna Růženka v tyrolském kroji a jeden Makedonec. Jejich péče byla příkladná, jenom měli první večer velkou starost, jestli nám chutná, když jsme to tak rychle snědli. Složitě jsme museli vysvětlovat, že neumíme jako Italové labužnicky vychutnávat, že jsme zvyklí to do sebe hodit jak sedlák slámu do stodoly, ba naopak, že nám chutná moc. (Babička z toho byla tak zmatená, že vyklopila našemu prezidentovi Jirkovi komplet celou polívku do klína). Navíc jsme museli pořád někde zpívat a čas byl náš nepřítel.
Koncertů jsme měli jako sbor pět. Naším zpěvem jsme oslňovali v sálech, na náměstích i na horských loukách. Kromě oficiálních koncertů jsme taky zpívali v autobuse, před hotelem, v lanovce i v restauraci. Prostě všude, kde jsme se vyskytovali. Taky dlouho do noci jsme oblažovali místní faunu i flóru a nejvíc asi stádo krav, bydlících na louce naproti našemu hotelu a taky osm koček a jednoho psa, patřících k obyvatelům hotelu. Jedno ráno jsme zrovna zpívali spirituál i se sólovým zpěvem našeho tenora Milana, zrovna v momentu, kdy z českého autobusu před hotelem začali vystupovat horolezci drsného vzezření. Sklidili jsme potlesk a poznámku jednoho z chlapíků: „Ty vole, voni jsou lepší než Kabáti!" No uznejte, milí odborně fundovaní čtenáři, že taková poklona se hned tak neslyší!
Abychom nebyli jen jednostranně kulturně zaměření, skládali jsme taky básně a někteří schopnější jedinci své texty i zhudebnili. Své výtvory jsme potom předčítali poslední večer před odjezdem a naše brilantní výkony i hurónský smích přilákaly nejednoho Tyroláka. K produkci jsme využili opuštěného amfiteátru, kde probíhal závěr festivalu. Dokonce nám paní přes záchody nechala svoje svěřené pracoviště otevřené pro případné použití.
Byl to prostě začátek prázdnin jaksepatří. Do Prahy jsme se vrátili stylově - řidič Marek nás vyklopil v sedm ráno v Holešovicích přímo z postelí. Neboť vězte, že náš autobus měl lůžkovou úpravu, a tak ranní kolemjdoucí měli jedinečnou příležitost vidět celý náš slavný sbor v plné kráse. Můžu vás ubezpečit, že takhle mě ještě nikdo neviděl, tedy kromě manžela...vyoraná myš je proti mně královnou krásy...
V srpnu máme soustředění v Krkonoších a já nevím, jak přečkám ten dlouhý čas bez sborového zpívání.
(zápisky Zuzany Zajícové ze zájezdu)