HISTORIE
Sepekov patří k nejstarším osadám na severu jižních Čech. Na jeho katastru jsou zbytky osídlení už od doby bronzové. Od 13. století je Sepekov připomínán jako majetek rodu Vítkovců. Nešťastný osud českých zemí po smrti Přemysla Otakara II. sdílelo i rychle se rozvíjející městečko. Za účast na odboji proti králi Václavu II. byl Sepekov majitelům jako náhrada škody odebrán a vrácen teprve v roce 1307, ale již do rukou jiné větve Vítkovců, Rožmberků. Na počátku 14. století je zde postaven farní kostel sv. Mikuláše.
Po krátké době rozkvětu přicházejí husitské války. Sepekov je využíván jako majetková zástava za neplacené dluhy.
V osmdesátých letech 15. století končí rožmberská vláda definitivně, Sepekov a okolí získávají Šternberkové se sídlem na Bechyni. V roce 1530 kupují Sepekov Švamberkové, kteří jej připojují ke svému milevskému panství. Od nich kupují jeho část i se Sepekovem v roce 1581 Hodějovští z Hodějova. Za jejich účast na stavovském povstání proti Habsburkům jim pak byl majetek zkonfiskován. Milevské panství se Sepekovem přechází v rámci restitucí církevního majetku (1622) do správy Královské kanonie premonstrátů v Praze na Strahově.
Strahovský opat Marian Hermann rozhodl o postavení celého sakrálního areálu. Roku 1730 byl položen základní kámen chrámu "Jména Panny Marie", jehož architektonický návrh nese stopy K. I. Dientzenhofera. Již roku 1733 byl kostel dokončen.
Kostel Jména Panny Marie v Sepekově je oválná stavba, vytvořená ve slohu vrcholného baroka, doplněná ambity, které mají čtyři brány v osách a v rozích čtyři kaple, zaklenuté kopulemi s lucernami. Kaple jsou zasvěceny sv. Linhartovi, sv. Augustinovi, sv. Norbertovi a sv. Janu Nepomuckému. Jednolodní kostel je zaklenut kopulí s lucernou. K lodi kostela přiléhá pravoúhlý presbytář se sakristií a souměrně v ose je vysunuta chrámová předsíň s věží. Ve výklencích věže je umístěna socha Immaculaty – Panny Marie, sv. Jakuba a sv. Vavřince. Pro zaklenutí kostela byla užita valená klenba.