… proto jsem jel do Boskovic s jistými obavami. Když zazněl Sukův Nový život, sevřelo se mně hrdlo a vypadla slza. To sokolství je zadřeno hluboce pod kůží. I ta hymna - to bylo podivné odpoledne. A pak setkání s Vámi. Omlouvám se, že jsem se nezdržel po skončení programu, ale spěchal jsem na vlak, který odjížděl v 16:59. Vyšlo to.
     K té prezentaci sborů: Nemohu to nazvat koncertem, ale jen přehlídkou, která by se dala shrnout jednou větou. Každý předvedl co umí. A jen stručně: vystoupení Vašeho sboru nelze s ostatními srovnávat. To je zcela jiná třída. Předně k těm ostatním: Velmi snaživá ochotnická práce, která se musí hodnotit z tohoto pohledu. Chybí jí autokritika. Někdo by jim měl poradit: „držte se té úrovně, na kterou stačíte“. Ale i tak. Nejlépe se to ukazuje v přednesu lidové písně. Každá má obsah, svůj náboj a ten musí sbormistr se sborem při přednesu vymodelovat jako sochu. Tak jsem doslova trpěl, když zpívali mou oblíbenou: "Široký, hluboký ty vltavský tůně."
     Ten Váš sbormistr je opravdu mistr. Tu lidovou, kterou jste zpívali, tak pochopil, jak to píšu. V tom bylo cítil ten vnitřní náíboj. Ostatně ve všem. Vaše vystoupení mělo "hlavu i patu". Bylo patrné, že dramaturg ví, co může chtít vzhledem k publiku. Ta "Latina" vždycky na úvod zabere. Gradovalo to Nabuccem. Děkuji za něj. Zpíval jsem to s ivančickým sborem a se symfonickým orchestrem brněnských železničářů před deseti lety. Bylo v tom cosi osudového. Po koncertě jsem ukončil vedení sboru, protože Atzheimer u manželky byl neodbytný. I to Proč bychom se netěšili, kterým psychologicky vypočítavě dobře a úspěšně skončilo Vaše vystoupení, jsem zpíval se svým gymnazijním sborem v padesátých letech. Sbor čítal 60 studentů (20+20+10+10). S tímto sborem v gymnáziu jsme nazpívali sborové scény z Prodané, z Rusalky, z Jakobína.
     Proč miluji sborové zpívání? Tady je odpověď:
                1. Na učitelském ústavu (1935-39) 1. bas
                2. Za okupace Mužský sbor v Ivančicích - 1. bas
                3. Po válce 1945 jsem založil dětský sbor 60 dětí. Po Únoru skončil, protože nás nutili do Svazu mládeže.
                4. Na vojně pomocník ke sbormistrovi v Divizním pěveckém sboru v Brně
                5. Gymnazijní studentský sbor v letech 1950-52. Skončil, protože jsem odmítl zpívat ve svazáckých košilích poté, když jsme na studentském plese zpívali polku z Prodané a děvčata tančila. Na koberci mně vytkli, že jsme účinkovali ve společenských oděvech a ne ve svazáckém munduru.
                 6. První sbor dospělých v Ivančících skončil, když nám ředitel LŠU odmítl půjčit zkušebnu. Údajně na pokyn místního vedení KSČ, protože ve sboru zpívali i lidé zpívající na kůru.
                 7. Druhý sbor jsem založil před 15 lety. Pět let jsem sloužil, pak pro nemoc manželky jsem práci vzdal. Sbor skončil, protože není dorost. Ach jo!

     Proto jsem byl v Boskovicích, že mám sborový zpěv v lásce. Byl jsem v Boskovicích, abych Vás poznal osobně. Děkuji za to pozvání i za to setkání. Jsem rád, že i Vy jste našli ve sborovém zpívání odrazový můstek, životní potřebu, jak jste se kdysi o tom zmínila. Važte si toho. Přeji Vám, ať se Vám daří nejen ve zpěvu, tak jak se to zpívá v Jakobínu.

     Děkuji Vám za to odpoledne. Nazdar!
     Jan Kouřil.