Historie budovy
Pražský Hlahol sídlí v památkově chráněné secesní budově na Masarykově nábřeží č.p.248.
V roce 1902 se spolek rozhodl zakoupit pozemek pro výstavbu vlastního domu. Díky darům členů a příznivců byla v roce 1903 zakoupena parcela mezi nábřežím a Vojtěšskou ulicí. Práce byly zahájeny v témže roce pod vedením stavitele Čeňka Gregora. Architekt František Schlaffer, člen sboru, i projektant Josef Fanta pracovali bez nároku na mzdu. Budova byla otevřena 18. září 1905, kdy proběhla první zkouška sboru.
Průčelí nad pravými domovními dveřmi zdobí mozaika ptáka Fénixe. Mezi oběma vchody jsou umístěny pamětní desky připomínající tři sbormistry Hlaholu: Bedřicha Smetanu, Karla Bendla a Karla Knittla. V úrovni prvního poschodí je zlatý nápis HLAHOL. Secesní štuková výzdoba fasády je dílem sochaře Josefa Pekárka. Průčelí je nahoře zakončeno štítem s obrazem alegorie Hudby na keramice od Karla Klusáčka. Na secesním průčelí zadního traktu do Vojtěšské ulice je neorenesanční štít a sgrafito s hudebními motivy od Karla Kuláčka. V úrovni prvního poschodí zdobí fasádu nápis HLAHOL doplněný spolkovým heslem.
Ve dvoře mezi oběma domy byl vybudován Velký sál se sedlovou prosklenou střechou. Nachází se v něm luneta Píseň od Alfonse Muchy z roku 1921, instalovaná v roce 1934. Nad dřevěným obložením stěn jsou umístěny busty význačných sbormistrů a činovníků Hlaholu. V Malém sále, který se využívá ke zkouškám, jsou vystaveny fotografie sboru. V prvním patře se nachází spolkové muzeum, kde jsou vystaveny pamětní předměty a ocenění, např. originál spolkového praporu od Josefa Mánesa i jeho skici či kladívko a lopatka použité při pokládání základního kamene.
