1.
Pozdní babí léto vyrovnalo koutky do úsměvné linky,
slunce nad Vltavou voní teplem jako koláč od maminky.
Na můstku, co vede na Slovanský ostrov od naší Zlaté kapličky
ve slavnostní náladě se čile rojí dědové a babičky.
2.
Dědečkové v gala, černé šaty, kde to jde, tak upravená pěšinka,
všichni pod krkem fešáckou kravatu a nebo motýlka.
Babičky buď stejně oblečené, nebo s barevnými šátky,
též skupinky v krojích. Vše jak brána do pohádky....
3.
Pestré hloučky pulzují a vzájemně se prolínají,
někteří se zdraví na dálku, jiní se objímají.
Vždyť od posledních zpěvných chvil uběhl nám rok celý.
Ba ještě déle jsme se u zpívání spolu neviděli!
4.
Ale nejen pěkné šaty, účesy a nové boty.
K tomu ještě každý drží desky a v nich NOTY.
Až u Víta nad Prahou zvon oznámí všem poledne,
pestrý kruh zpěváků hlas k písni pozvedne.
5.
Slovanský ostrov procitne ze svého snění:
„Že by vzplálo zas národní obrození?“
Božena se spokojené dívá z bytelného podstavce:
„Tohle tu dlouho nebylo! Jen popatřete na starce!“
6.
Mnohde objeví se dotaz, které straně že se zpívá na podporu?
Je, totiž, před volbami. Však my zpíváme pro „Unii sborů“!
A hlavně - tu svou správnou „stranu“ jsme si dávno zvolili!
„Jen ve zpěvu“ a neumlknou nikdy ani na chvíli!!!!
|
7.
Ze Slovanského ostrova se přemístíme zase dál.
Čeká nás Pražský Hlahol a jeho krásný Velký sál.
Tam koncert zakončí setkání seniorských sborů.
Jsme rádi, že jsme veselí a všichni zase spolu!
8.
Každý z nás pro muziku a zpěv jen hoří.
Jaká škoda, že už jsme ti senioři …..
Že životy naše jdou spíš k večeru, už žádné ráno....
… ale zato máme spolu hodně odzpíváno!
9.
A sotva se z nás někdo času noci leká.
Vždyť ještě další zpívání a setkání nás čeká!
Po čtvrtém bude další – páté, šesté, sedmé -
a vlna písniček nám radost udělá, náladu zvedne.
10.
Dlouho budeme mít sobotu, 2. října ´21 v duši.
Krásné počasí, Slovanský ostrov, Hlahol, všem to sluší.
Že se takhle vyvedl den písničce i seniorům,
děkujeme hlavně Unii českých pěveckých sborů.
11.
Samozřejmě, nelze opomenou sponzory.
Nic neobejde se bez jejich zdatné podpory.
Snad až budou moudrem stáří vychovávat vnuka,
i k nim ochotně natáhne se jednou štědrá ruka.
12.
Tak si pěkně zpívejme a hrajme, milé děti!
Život je potřeba žít – a čas přesto letí ….....
|
