Jestliže jsem mnohem později přilnul k divadlu jako hudební autor nebo dokonce aktér třeba ve Viole, měla na tom zásluhu i Schola cantorum, kde se hrály i lidové hry. … Hrál jsem a zpíval Dorotu a za zpěvu druhé sloky: „Pěkně, čistě chodila, protože svatá byla“, jsem drobnými tanečními krůčky kroužil po pódiu, vyslouživ si někdy potlesk na otevřené scéně.
Není divu, že jsem se po čtyřiceti letech k této oblíbené lidové hře vrátil a upravil ji na základě jiných dochovaných variant pro chlapecký sbor Pueri gaudentes, kde moji roli zpíval a hrál jedinečný zpěvák Vojta Dyk. Kluci hráli tuto hru rádi, dokonce s úspěchem česky ve Španělsku, a tak vidím a slyším i v této chvíli mučitele, anděly a čerty, kteří odnášejí do pekla výtečného představitele krále Fabricia. Další důkaz, jak toto lidové dědictví s chutí a pochopením interpretuje dnešní mladá generace vedená hudebně Zdenou Součkovou a režijně Radkou Tesárkovou.
Jsem rovněž šťastný, že v intencích Scholy cantorum vede tento chlapecký sbor, sdružení u nás vzácné, Zdena Součková, a to na pestřejším a náročnějším repertoáru než někdejší Schola cantorum. Dobře vedené chlapecké hlasy mají zvláště ve sboru svůj jedinečný zvuk. Chlapecký sbor na pódiu vypadá i jinak opticky: zatímco děvčata jsou k sobě přimknutá jako píšťaly na varhanách, mají chlapci mezi sebou patřičný distanc, aniž by to škodilo dokonalému souzpěvu. Mívám pocit, že je to jakési chlapecké gesto, že jsou tam nejen ve jménu společného díla, ale také každý sám za sebe.