ZPĚT      na všechny sborové akce
                  na tradiční koncerty

Koncerty ve farním kostele Panny Marie Sněžné

Praha 1, Jungmannovo náměstí 18

  Datum        Akce        
  3. 1. 2010      J. J. Ryba: Česká mše Vánoční      
  9. 1. 2011      Tříkrálový koncert se sborem ČVUT      
  6. 1. 2012      Tříkrálový koncert se ŽKSJ      
  6. 1. 2013      Tříkrálový koncert se sborem TYL z Kutné Hory      
  11. 5. 2013      Koncert se sborem PÍSEŇ z Jedovnic       
  5. 1. 2014      Koncert s Mužskou částí sboru Pueri gaudentes      
  4. 1. 2015      Koncert se sborem z Mnichova Hradiště      
  3. 1. 2016      Tříkrálový koncert se sborem ze Semil      
  7. 1. 2018      Tříkrálový koncert se sborem SVATOBOR     
  6. 1. 2019      Tříkrálový koncert se sborem CHORUS EGRENSIS     
              

   Z historie chrámu
       Chrám Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí na Novém Městě pražském je v těsném sousedství Václavského náměstí. Byl založen císařem Karlem IV. dne 3. září 1347 (tedy jeden den po korunovaci Karla IV.), jako budoucí korunovační chrám a klášterní svatyně karmelitánů.
       Z monumentálního projektu bylo postaveno jenom kněžiště (presbytář) a ambit. Výška kostelní klenby (34 metrů) je nejvyšší ze všech chrámů v Praze.
       Stavba věže a lodi byla zahájena počátkem 15. století, kdy zde působil také pozdější husitský kazatel Jan Želivský. Během husitských válek byl objekt poničen (mimo jiné i sestřelen zvon z věže) a i dále pak pustl a chátral.
      Časem pak došlo i ke zřícení gotické klenby kostela. Roku 1606, kostel a klášter byly odevzdány františkánům, přes určité námitky karmelitánů, kteří posléze obdrželi jako náhradu kostel sv. Havla. Zřícená gotická klenba byla nahrazena renesanční konstrukcí (síťová renesanční klenba s malbami hvězdné oblohy, Panny Marie, Nejsvětější Trojice a svatých) a byla zbudována vstupní přístavba s kruchtou. Presbytář původně zamýšlené stavby dnes slouží jako kostel.
       Františkáni se po svém příchodu ihned pustili do plnění svých úkolů, mezi než patřila i činnost kazatelská, v tehdejší Praze to byla ovšem role nevděčná a události, vyvrcholily mučednickou smrtí 14 bratří v roce 1611.
      K nejstarším částem výzdoby patří malby na klenbě s postavami františkánských světců a mariánským monogramem v presbytáři včetně monogramu Rudolfa II. z doby po r.1620 pocházejí postavy fratišk. světců na stěnách, připisované sochaři Arnoštu Heidelbergerovi, který se svou dílnou je autorem i rozměrného hlavního oltáře z roku 1649-51, nejvyššího oltáře v Praze. Z počátku 17. století je i  mramorování stěn a přípor, stejně jako v 19. stol. zaniklé sgrafito na průčelí kostela. Portál kostela je z druhé pol. 17. stol., kdy byly také opraveny a rozšířeny klášterní budovy, vznikly boční kaple v nádvoří v prostoru nedokončené lodi.
       Nová rána, trpce připomínající pohnuté dějiny v husitském období, přišla v podobě státního zásahu v r. 1949-50. Po pádu diktatury 1989 se do kláštera vrátilo zpočátku jen několik z těch řeholníků, kteří byli odtud vyhnáni, dnes ovšem klášter žije opět novým životem.