Z historie chrámu
Chrám Panny Marie Sněžné na Jungmannově náměstí na Novém Městě pražském je v těsném sousedství Václavského náměstí. Byl založen císařem Karlem IV. dne 3. září 1347 (tedy jeden den po korunovaci Karla IV.), jako budoucí korunovační chrám a klášterní svatyně karmelitánů.
Z monumentálního projektu bylo postaveno jenom kněžiště (presbytář) a ambit. Výška kostelní klenby (34 metrů) je nejvyšší ze všech chrámů v Praze.
Stavba věže a lodi byla zahájena počátkem 15. století, kdy zde působil také pozdější husitský kazatel Jan Želivský. Během husitských válek byl objekt poničen (mimo jiné i sestřelen zvon z věže) a i dále pak pustl a chátral.
Časem pak došlo i ke zřícení gotické klenby kostela. Roku 1606, kostel a klášter byly odevzdány františkánům, přes určité námitky karmelitánů, kteří posléze obdrželi jako náhradu kostel sv. Havla. Zřícená gotická klenba byla nahrazena renesanční konstrukcí (síťová renesanční klenba s malbami hvězdné oblohy, Panny Marie, Nejsvětější Trojice a svatých) a byla zbudována vstupní přístavba s kruchtou. Presbytář původně zamýšlené stavby dnes slouží jako kostel.
Františkáni se po svém příchodu ihned pustili do plnění svých úkolů, mezi než patřila i činnost kazatelská, v tehdejší Praze to byla ovšem role nevděčná a události, vyvrcholily mučednickou smrtí 14 bratří v roce 1611.
K nejstarším částem výzdoby patří malby na klenbě s postavami františkánských světců a mariánským monogramem v presbytáři včetně monogramu Rudolfa II. z doby po r.1620 pocházejí postavy fratišk. světců na stěnách, připisované sochaři Arnoštu Heidelbergerovi, který se svou dílnou je autorem i rozměrného hlavního oltáře z roku 1649-51, nejvyššího oltáře v Praze. Z počátku 17. století je i  mramorování stěn a přípor, stejně jako v 19. stol. zaniklé sgrafito na průčelí kostela. Portál kostela je z druhé pol. 17. stol., kdy byly také opraveny a rozšířeny klášterní budovy, vznikly boční kaple v nádvoří v prostoru nedokončené lodi.
Nová rána, trpce připomínající pohnuté dějiny v husitském období, přišla v podobě státního zásahu v r. 1949-50. Po pádu diktatury 1989 se do kláštera vrátilo zpočátku jen několik z těch řeholníků, kteří byli odtud vyhnáni, dnes ovšem klášter žije opět novým životem.