Tříkrálový koncert, kostel P. M. Sněžné
4. 1. 2015
popřál sbor Gaudium Ivaně Ezrové k narozeninám touto pohádkou:
|
Bylo jednou jedno malé děvčátko, jak jinak – sličné jako růže květ. Mělo jasno v podstatě už zakrátko. Bude zpívat a tak poznávat svět. V čtyřech letech tiše sedí na chodbě před zkušebnou. Spí či nudou zívá… Náhle anděl v sbormistrovské podobě: proč je zde, když starší sestra zpívá? Zakotví tak ve Staškově sboru. zazpívá vše - i z notového papíru. Že talent má, o tom není sporu, chodí proto též na hodiny klavíru. Tak se v sférách ducha spíše vznáší sokol či sport jsou jí pojmy neznámé. Časem však zví: S pohybem vše snazší a tak trochu tělo týrá, jak poznáme. Tu někdy rozvážně sjíždí svahy bílé, tu zas na pilates pravidelně spěchá, na kole se krajem kochá, však vždy je milé, když chaloupky rodné objeví se střecha. Trávily zde dětství - u babičky s dědou (i sestra vzpomíná s rozzářenou tváří). Teď s rodinou sem o víkendech jedou a jako její předkové si tu hospodaří. |
Kraj ten krásný nesmírně si oblíbila, Na výletech učí se i jeho historii znát. Objevuje místa pro ni dosud bílá, však že tu zabloudí, nemusíte se bát. Miluje cesty, ať s rodinou či za prací poznává nejen domov, ba i cizí dálavy. A když pak z nich domů se navrací, veselé zážitky všem kolem vypráví. Ví, že v životě se občas leccos mění, však Gaudium, je přec stále veselé. Zde pro svůj altík našla uplatnění a rovněž tu objevila nové přátele. Pro svou rodinu ale všechno obětuje, ta však domácí stravě přednost dává. Když do Žumpy po zkoušce se pochoduje, ona ke sporáku míří. Pivo tak vzdává. Ivo, ať Tvá životní pohádka je stále jako ten sladký koláč s rozinkami po koncertě ve Španělském sále. Ať radost máme s Tebou a Ty s námi! A též na zájezdech, ať nechybí Ti síla, chceme, Ivanko, Tobě ještě přát, by dobrá postel vždy připravena byla, abys Ty nemusela na palandě spát. |