Dne 2. prosince 2013 ve 12 hod. v malé obřadní síni krematoria v Praze - Strašnicích
     se stávající i bývalí členové sboru Gaudium se rozloučili s Pavlem Kněnickým tím, že zazpívali při smutečním obřadu tyto písně:
    Deep River, Alta Trinita, Ave verum, sbor židů z opery Nabucco.

Parte

         Smuteční řeč za všechny členy Gaudia připravil a přednesl Milan Špale:

     Vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté,
     když jsme se my všichni před týdnem dozvěděli tu nečekanou smutnou zprávu, že odešel náš Pavel Kněnický, bylo to pro nás těžko k uvěření. Prohrál svůj boj se záludnou, krutou chorobou, přestože byl v plné síle, plný plánů a chuti do života.
     Vždyť ho všichni znali jako velmi zdatného člověka, aktivního sportovce, jímž byl od dětství. Počet svých startů v tradičním silničním běhu z Běchovic do Prahy však už nenavýší, ten zůstane na devětadvacítce.
     Kromě sportu, oboru, který vystudoval, měl v životě dvě velké lásky – svou milovanou rodinu a hudbu. S manželkou Járou skvěle vychovali své děti Petru a Tomáše. Ti všichni společně s bratrem Ivanem mu byli až do posledních chvil oporou. Právě dcera ho před pětadvaceti lety, když se zakládal pěvecký sbor Gaudium Praha, přivedla do jeho řad. Při nedávných oslavách čtvrtstoletí činnosti sboru, jehož byl po celou tu dobu velmi platným členem, už Pavel bohužel chyběl. Nyní bude svůj milovaný sbor poslouchat už jen z té lóže nejvyšší.
     Jako úředník prošel pražským magistrátem, ministerstvem školství a svou kariéru zakončil jako kustod na Pražském hradě, kterým velmi rád procházel. Ať byl zaměstnán kdekoliv, své práci se věnoval vždy o moc víc, než na sto procent.
     Všude si ho vážili, protože byl ušlechtilý, citlivý a skromný člověk, který nikdy neváhal ostatním lidem pomoci. V našich srdcích zůstane tak, jak ho všichni znali – jako milující hlava rodiny i skvělý parťák, který kolem sebe šířil pohodu, stejně jako svůj pohotový a nezaměnitelný humor. Nezarmoutil v životě snad nikdy nikoho – až teď. Nás všechny, které opustil.
     Milý Pavle, nikdy na Tebe nezapomeneme. Budeme se odteď vždy snažit zpívat také pro Tebe, ale i za Tebe. Nejen rodina, členové sboru, ale všichni, kteří Tě znali, Ti přejí: Ať je Ti tam nahoře tak dobře, jako bylo nám tady s Tebou!
     Čest Tvé památce!