Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře

          Historie stavby

    Důvod jeho výstavby je zcela unikátní. Nebyl totiž vystavěn na popud některé církevní instituce, například kapituly, či pro bohoslužebné potřeby farnosti, nýbrž byl od počátku zamýšlen jako veliká reprezentativní stavba iniciovaná bohatými kutnohorskými měšťany. Podle kanonického práva měl původně status pouhé kaple. Architektonicky ovšem směle konkuroval pražské katedrále. Vyjadřuje dobové napětí mezi Prahou a Kutnou Horou a také mezi Kutnou Horou a sedleckým klášterem, na jehož pozemku bylo město vybudováno a jehož vlivu, ač bylo městem královským, podléhalo. Proto byl kostel také vybudován za městskými hradbami na pozemku pražské kapituly.
    Od roku 1995 je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.
    Stavba kostela svaté Barbory započala roku 1388, podle některých pramenů měla tato stavba mít dvojnásobnou délku lodi než má současný kostel. Stavba probíhala v několika etapách a do značné míry souvisela s prosperitou stříbrných kutnohorských dolů.
    První fázi výstavby prováděla huť stavitele Svatovítské katedrály Petra Parléře, pravděpodobně pod vedením jeho syna Jana Parléře. Jan Parléř vystavěl nejstarší část stavby s věncem obvodových kaplí podle vzorů francouzských katedrál. Původně budované trojlodí bylo brzy rozšířeno o široké vnější lodi, avšak s příchodem husitských válek byla stavba poprvé na šedesát let přerušena. Do té doby dosáhla téměř poloviny současné výšky, střední trojlodí však nebylo zaklenuto. Než stavba v roce 1547 získala klenbu, nebyla krytá proti dešti, což jí pochopitelně nesvědčilo.

Práce na kostele byly znovu obnoveny v roce 1482, nejprve zde pracovali místní stavitelé, kteří pokračovali v intencích zakladatele stavby Jana Parléře. Stavba byla budována z pískovce, získávaného z nedalekých dolů.     Od roku 1489 až do své smrti roku 1506 pracoval na dostavbě kostela Matěj Rejsek. Ten dostavěl chór, v němž provedl triforium, zónu bazilikálních oken, bohatě utvářenou síťovou žebrovou klenbu (dokončena 1499) a také příslušnou část vnějšího opěrného systému. Stavební zásahy Matyáše Rejska jsou charakteristické uplatněním množství velmi bohatého pozdněgotického dekoru. Podle Rejskova návrhu se pokračovalo až do roku 1509.

Matěj (Matyáš) Rejsek     (asi 1445 Prostějov - 1. 7. 1506 Kutná Hora)     Kameník - samouk, stavitel a dekoratér Matěj Rejsek se narodil v Prostějově pravděpodobně roku 1445. Jeho jméno, či spíše přezdívka Rejsek nebo Rysek, údajně vzniklo od toho, že uměl dobře "raysovati" (rýsovat resp. kreslit). Byl povolán do Kutné Hory, kde po smrti předchozího mistra pokračoval v dostavbě katedrály sv. Barbory. V roce 1506 Rejsek v Kutné Hoře zemřel a v chrámu sv. Barbory byl i pochován. V letech 1476 se podílel na stavbě Prašné brány v Praze. Na památku svého působení na tomto díle zanechal nápis "Raysek de Prostieyov Baccalareus Pragensis 1477" a svůj autoportrét - bustu nad obloukem (ze strany Celetné ulice).

    Aby bylo možné kostel používat, bylo potřeba především dokončit bazilikálně převýšenou hlavní loď. Této práce se ujal respektovaný architekt Benedikt Ried (Rejt) roku 1512. (Hlavní stavitel krále Vladislava Jagellonského, Ludvíka Jagellonského a Ferdinanda I. Habsburského. Vladislav Jagellonský jej za jeho dílo pasoval na rytíře.). Rejt kromě vrchní části hlavní lodi vybudoval ještě dvě shodně vysoké boční lodě.

    Benedikt Rejt z Pístova, někdy též z Piestingu (1454–1536), (známý též jako Benedikt Rieth, Ried, Reyd, Rotta, Reta, Benedict Reijt, ale také Beneš z Loun či Beneš Lounský) byl český fortifikační stavitel a architekt, projektant německého původu. Narodil se asi v roce 1454 a zemřel roku 1534 nebo 1536 v Lounech.

    Podle Rejtova projektu se stavělo i po jeho smrti roku 1534, avšak s postupným poklesem těžby stříbra opět docházely finanční zdroje, a tak byly v roce 1558 práce definitivně zastaveny, aniž by došlo k vybudování poslední části soulodí, pravděpodobně o rozsahu dalších 4 až 6 klenebních polí.
    Kostel byl na západní straně uzavřen pouze provizorní zdí.
    Následující zásahy měly pouze udržovací charakter. V roce 1626 byl kostel předán jezuitům, kteří vedle něj pak vybudovali kolej. Po požáru kostela provedli barokní úpravy.
    Mezi lety 1884 a 1905 byla na základě popudu místního archeologického spolku Vocel provedena puristická rekonstrukce, při které byla budova nejen obnovena, ale také prodloužena o jedno klenební pole k západu, kde bylo vybudováno nové neogotické průčelí.
    Poslední stavební úpravy byly dokončeny až roku 1905.

             Výzdoba chrámu
    V kněžišti je umístěno pozdně gotické pastoforium pocházející z dílny Matyáše Rejska z doby kolem roku 1510. Chórové lavice jsou zdobeny řezbami řezbáře mistra Jakuba Nymburského z let 1480–1490.
    Pozoruhodné a ojedinělé v našem středověkém umění jsou dochované pozdně gotické fresky s báňskou tematikou v některých kaplích (Hašplířská kaple). Například v kapli Hašplířské lze nalézt vyobrazení práce u hašplu neboli rumpálu. V Mincovní kapli je na stěnách znázorněna středověká technika ražby mincí. Nejunikátnější je ovšem malířská výzdoba Smíškovské kaple (1485–1492) zobrazující typologicky pojaté scény Královna ze Sáby přichází ke králi Šalomounovi, Trajánův soud, Vidění Tiburtské Sybily a Ukřižování. Architektonicky nejzdobnější částí exteriéru zůstávají kamenické a sochařské práce v nejvyšší části budovy, zejména na opěrném systému. Kromě výše zmiňovaných fiál s kytkou zde lze nalézt mnohá vyobrazení fauny a flory, satirických figur, démonů či mytických tvorů.