Biblický příběh o uzdravení slepého Tobita (Tob 11,4-13)
Rafael , (hebr. רפאל Refáél, „Bůh uzdravuje“) je jméno jednoho z archandělů. Většinou tvoří nebeskou trojici nejvýznamnějších Božích poslů s dalšími dvěma, z Bible známými jménem, a to Michaelem a Gabrielem). V Bibli jako archanděl Rafael jmenován výslovně není, a proto jej protestanti neřadí mezi archanděly.
Kniha Tóbijáš pro svůj pozdní vznik nebyla přijata do kánonu židovské bible, což později též opakovali protestanté, nicméně v katolickém pojetí tato kniha do biblického poselství patří, především pro svůj etický rozměr týkající se hlavně rodinného života.
O Rafaelovi vypráví starozákonní kniha Tóbijáš (Tob 11,4-13) ze 2. století před Kristem. Rafael přednášel Bohu přání a modlitby spravedlivého izraelity Tóbita a jeho ženy Chany. Za Tobitovo pohřbívání odsouzenců, kteří byli králem i posmrtně potrestáni odepřením řádného pohřbu, byl Tobit pronásledován. Je mu zabaven majetek, musí i s ženou uprchnout před popravou. V zajetí v Ninive v Asýrii pak vychovávali svého syna Tóbijáše.
Tóbit se celý život staral o své přátele, až mu jednou při odpočinku do očí vlétl vrabčí trus a oslepil jej. Tóbit v předtuše blízké smrti poslal syna Tobiáše na dalekou cestu do Médie, vyzvednout u příbuzného Reúla stříbrné peníze, které si u něho uložil.
Bůh Rafaela pověřil, aby židovskou dívku Sáru, dceru Raúla, zbavil démona, který ji sužoval, a dal ji za ženu Tóbitovu synu Tóbijášovi. Potom, aby Tobijáš svého otce Tóbita uzdravil.
Když si Tóbijáš hledal průvodce na cestu, Rafael se mu nabídl a provázel jej jako strážce a ochránce z Assyrie do Médie pro stříbro, uložené u příbuzných. Cestou přišli k řece Tigridu, z níž se vymrštila dravá ryba a chtěla Tobiášovi ukousnout nohu. Podařilo se ji chytit, vykuchat a uschovat její srdce, játra a žluč. Srdce a játra Rafael potřeboval spálit, aby v Médii uzdravil Sáru a zahnal její zlé duchy, spoutal démona a doprovodil oba novomanžele zpět do Ninive, odkud Tóbijáš pocházel. Tobiáš pak na Rafaelovu radu nakonec rybí žlučí vyléčil Tóbitův zákal očí. Když pak spolu s otcem se chtějí Rafaelovi odměnit, dozvědí se, kdo Rafael doopravdy je. Tobijáš vzdává Bohu díky. Příběh končí Tobijášovou prorockou předpovědí zániku Jeruzaléma, jeho pozdější obnovou a předpovědí záhuby města Ninive.
Tento starozákonní příběh, plný hlubokých modliteb a cenných myšlenek, sepsaný prorokem Tobijášem, dává podrobně poznat podobu rodinného života v Izraeli ve 3. až 2. století před Kristem.
Kniha Tóbijáš pro svůj pozdní vznik nebyla přijata do kánonu židovské bible, což později též opakovali protestanté, nicméně v katolickém pojetí tato kniha do biblického poselství patří, především pro svůj etický rozměr týkající se hlavně rodinného života.
O Rafaelovi vypráví starozákonní kniha Tóbijáš (Tob 11,4-13) ze 2. století před Kristem. Rafael přednášel Bohu přání a modlitby spravedlivého izraelity Tóbita a jeho ženy Chany. Za Tobitovo pohřbívání odsouzenců, kteří byli králem i posmrtně potrestáni odepřením řádného pohřbu, byl Tobit pronásledován. Je mu zabaven majetek, musí i s ženou uprchnout před popravou. V zajetí v Ninive v Asýrii pak vychovávali svého syna Tóbijáše.
Tóbit se celý život staral o své přátele, až mu jednou při odpočinku do očí vlétl vrabčí trus a oslepil jej. Tóbit v předtuše blízké smrti poslal syna Tobiáše na dalekou cestu do Médie, vyzvednout u příbuzného Reúla stříbrné peníze, které si u něho uložil.
Bůh Rafaela pověřil, aby židovskou dívku Sáru, dceru Raúla, zbavil démona, který ji sužoval, a dal ji za ženu Tóbitovu synu Tóbijášovi. Potom, aby Tobijáš svého otce Tóbita uzdravil.
Když si Tóbijáš hledal průvodce na cestu, Rafael se mu nabídl a provázel jej jako strážce a ochránce z Assyrie do Médie pro stříbro, uložené u příbuzných. Cestou přišli k řece Tigridu, z níž se vymrštila dravá ryba a chtěla Tobiášovi ukousnout nohu. Podařilo se ji chytit, vykuchat a uschovat její srdce, játra a žluč. Srdce a játra Rafael potřeboval spálit, aby v Médii uzdravil Sáru a zahnal její zlé duchy, spoutal démona a doprovodil oba novomanžele zpět do Ninive, odkud Tóbijáš pocházel. Tobiáš pak na Rafaelovu radu nakonec rybí žlučí vyléčil Tóbitův zákal očí. Když pak spolu s otcem se chtějí Rafaelovi odměnit, dozvědí se, kdo Rafael doopravdy je. Tobijáš vzdává Bohu díky. Příběh končí Tobijášovou prorockou předpovědí zániku Jeruzaléma, jeho pozdější obnovou a předpovědí záhuby města Ninive.
Tento starozákonní příběh, plný hlubokých modliteb a cenných myšlenek, sepsaný prorokem Tobijášem, dává podrobně poznat podobu rodinného života v Izraeli ve 3. až 2. století před Kristem.