Historie kostela sv. Kateřiny v Praze 2-Nové Město

(Viničná 2, Kateřinská zahrada v areálu Fakultní nemocnice)

       Současná podoba chrámu pochází z barokní přestavby v letech 1737–1741, přičemž z původního gotického kostela zbyla jeho vysoká osmiboká věž. Architektem stavby je Kilián Ignác Dientzenhofer. Neobvyklé je to, že Dientzenhofer nenavrhl jenom hrubou stavbu, ale i celkovou vnitřní dispozici zařízení. Kostel je na klenbách vyzdoben působivými freskami Václava Vavřince Reinera, znázorňujícími výjevy ze života sv. Kateřiny. Tvůrcem hojných plastik je pražský sochař F. I. Weiss.

       Kostel byl založen v roce 1355 jako součást kláštera augustiniánek českým králem a římským císařem Karlem IV. Zasvěcení sv. Kateřině mělo být poděkováním této světici za údajnou záchranu Karlova života v bitvě u San Felice. Smutný osud potkal klášter v roce 1420, kdy byl jako mnohé jiné vypálen husity. Klášterní kostel však fungoval i nadále s přestávkou v letech 1737–1741, kdy byl okázale přestavěn ve vrcholném baroku. Nedlouho poté, v roce 1784, byl však celý klášter zrušen Josefem II. a proměněn ve vojenský výchovný ústav, jehož v roce 1822 vystřídal ústav pro choromyslné.

       V roce 1841 byl kostel znovu vysvěcen a bohoslužby se zde konaly až do roku 1950, kdy byl předán do užívání městskému muzeu. Poté byl kostel pod správou řádu křižovníků. Od ledna 2010 zde byl opět obnoven liturgický provoz.

       Kostel byl magistrátem předán 24. prosince 2012 do užívání pravoslavné církvi.

       Zajimavost
       Pět novoměstských kostelů, založených Karlem IV., tvoří pravidelný kříž.
       Severo-jižní rameno tvoří:   spojnice kostelů: kostel sv. Kateřiny a kostel Zvěstování Panny Marie Na slupi,
       západo-východní rameno:   kostel Panny Marie na Slovanech a kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého.
       Ramena se protínají v kostele sv. Apolináře.