My čekali jsme mraky, ale slunce pálí zas.
 Tak jakýpak fraky, vše k vodě táhne nás.
 Pod hladinu skučit, každý by si přál.
 Aspoň hlavu smočit, byl by ze mě král…
 
 U jezu je vody sotva po paty,
 na břehu se suší mumie nahatý.
 Rozpálený molo rybám závidí,
 ani mlýnský kolo už vodu nevidí
 a stále míň…
 
 Ve vodě se válet, o tom jen sníme,
 jen ovádů nálet na sobě cítíme.
 Vše se na nás lepí, vedro hrozí úpalem,
 když rybníky trpí zeleným zákalem…
 
 Na spálený trávě už nikdo neleží,
 pivo jako kafe nás moc neosvěží.
 Vysušený kytky do prachu zahrabem,
 pak rozteklej asfalt z bot si seškrabem
 a pořád dál…
 
 Jen ve zpěvu, jen ve zpěvu, jsme našli sladkou úlevu…