Karel Štětina

Zemřel v roce 2010

V neděli 16. května 2010 před ránem navždy odešel výborný zpěvák, dlouholetý prezident GAUDIA a především výborný společník a kamarád Ing. Karel Štětina.

   Milý Karle,
    tóny písní, jimiž ze s Tebou rozloučil Tvůj milovaný sbor Gaudium Praha, připomněly další z Tvých velkých životních lásek, a to zpěv. Věnoval ses mu od mládí a vedl jsi k němu i potomky. Přivedl jsi své dcery do dětského sboru Radost a i poté, co dospěly a sbor opustily, ty jsi, Karle, zůstal a spolupracoval jsi s ním dál. Vystupoval jsi jako konferenciér při koncertech, uváděl jsi přehlídky Letenská vonička, jezdil jsi jako vedoucí na letní soustředění a své herecké schopnosti jsi osvědčil v rolích Krysaře i Básníka při několika scénických projektech, do nichž se sbor pustil. Když se před víc než dvaceti lety začalo hovořit o založení smíšeného pěveckého sboru Gaudium Praha, rozumělo se jaksi samo sebou, že budeš jeho zakládajícím a jak se později ukázalo, i velmi platným členem. Nezapomenutelné jsou zejména Tvé sólové party ve spirituálech, které jsi zpíval s bravurní jistotou, neodolatelným šarmem, ale také díky Tvým jazykovým schopnostem i s nenapodobitelnou pravdivostí výrazu. A co víc - Tvoje přirozená autorita Tě přímo předurčila k tomu, že jsi se stal prvním prezidentem tohoto sboru, a zastával jsi tuto funkci plných osmnáct let. Jako představitel sboru jsi se podílel na všech jeho akcích a na spolupráci s jinými tělesy. Během svých vystoupení při společenských setkáních jsi dovedl uplatňovat své hluboké a rozsáhlé znalosti, schopnost přesně formulovat myšlenky, a rovněž i svůj vytříbený a inteligentní humor.
    Po založení chlapeckého sboru Pueri gaudentes jsi byl mezi těmi členy Gaudia, kteří zde v počátečních letech pomáhali interpretovat náročnější smíšený repertoár. Byl jsi také s tímto sborem na prvním zahraničím zájezdě na Sicílii, kde jsi nejen zpíval, ale v roli náhradního tatínka jsi se staral po celou dobu zájezdu o několik svěřených malých chlapců. Byl jsi vždy ve všem naprosto precizní a důsledně jsi to i požadoval po druhých, na což tehdejší kluci ze sboru dodnes vzpomínají. Měl jsi však pro ně velké pochopení a dovedl jsi také být velmi tolerantní a citlivý.
    Bohužel - tohle všechno jsme Ti nestihli říct, protože mezi opravdovými přáteli se většinou o chvále tolik nemluví. Ale určitě jsi cítil, že si Tě moc a moc vážíme a že Tě máme rádi. Obdivovali jsme, že jsi zůstal v každé situaci svůj, ať už jsi vystupoval v zahraničí jako prezident Gaudia, či stál na koncertě jako řadový zpěvák mezi mladými i malými kluky. Pořád jsi byl ten moudrý i noblesní kamarád Karel. Budeš nám moc chybět.
    Proto víc než o komkoli jiném právě o Tobě platí slova básníka: Jest mistrovstvím hlasu sborového, že v souzvuku jej rozpoznati nelze, však ztrátu jeho žel Bohu pocítíme všichni. Čest Tvé památce!