Vážení smuteční hosté,     milý Rosťo!
     dnes se s Tebou naposledy loučíme, a zdá se nám to neuvěřitelné – ještě před pár dny jsi seděl mezi námi a připravoval ses na koncert, který už jsi bohužel mohl sledovat jen z toho balkonu nejvyššího.
     Znali jsme Tě jako úžasného kolegu a ohromného společníka, který má rád život. Ještě daleko lépe Tě ovšem znala Tvá rodina, která pro Tebe znamenala velmi mnoho. Výchově svých tří dětí jsi věnoval velké úsilí a o to více ses pak mohl těšit ze sedmi vnoučat.
     Téměř celý svůj život jsi prožil v milované Praze. Vystudoval jsi tady techniku a věnoval ses pak profesně provozu jaderných elektráren. Prožil jsi plodný, relativně klidný a spokojený život. Přesto, že jsi musel překonávat řadu zdravotních problémů, podařilo se ti dožít se v dobré kondici osmdesátky, kterou jsi oslavil v kruhu své rodiny i se svými přáteli v pěveckém sboru Gaudium.
     Byl jsi člověkem velmi širokých zájmů, hrál jsi dobře na klavír, hodně jsi četl, miloval jsi divadlo. Své znalosti cizích jazyků jsi využíval při zahraničních cestách, a to jak soukromých, tak s některým sborem. Ať jsi dělával průvodce děvčatům z Radosti či cestoval s Gaudiem a s Pueri gaudentes, kde jsi rovněž určitou dobu zpíval, vždy jsi oslňoval spoustou znalostí a objevil pro nás množství zajímavých míst.
     V posledních letech sis na zkouškách svého sboru občas trochu zdříml. Jak rádi bychom Tě teď s nějakou žertovnou poznámkou probudili, abys s námi mohl zpívat dál některou z tvých oblíbených písní. Ale víme, že už to nejde. Tak ve své rodné Žirovnici klidně odpočívej. V srdcích nás všech stále zůstáváš tím milým, věčně mladým člověkem, s nímž nám vždy bylo dobře.
             Čest tvé památce.