autor: Bohdan Maslowski 1. Před mnoha lety po Praze běhala malá víla, která nic netušíc pro nás velkou věc učinila. Měla staršího bratrance a i když byla malá zdá se, že našeho sbormistra dost dobře ohlídala. 2. A už nám děvče dorůstá, jazyky moc ji baví a přitom - lidi považte - na průmce úspěch slaví. Osud každému pomůže nacházet si to svoje, tak i Milica nalezla, pro ní to byly - spoje. 3. Každý máme svou libůstku, klidný i neposedný ten honí holky, ta peče vdolky, ta zase - navrhuje ústředny. V této branži i manžela snad těžké najít není. Tomu se divit nebudem - experti přes spojení. 4. Dráty, relátka...každý má za jedinou tu svoji. Je tu však taky hudba, jež zrovna tak lidi pojí. Milica ale dobře ví, kam to s ní celé spěje. Od dob dávných a napořád ve sborech chutě pěje |
5. Nejprve v Míru, jenž pro nás všech sborů otec pravý, protože i náš sbormistr v něm první úspěchy slaví. Pak v Hlaholu, kam dokonce přivedla dceru Ivanu, jak si dovedem představit, k radosti přítomných pánů 6. Pro nás však místo nejlepší, kde Milica kdy byla, je Gaudium, jež v sopránu vydatně posílila. Dobře Milico víme, že v Gaudiu Tvůj domov pravý. Zde se moc pěkně zpívá a výborně se tu slaví. 7. Vše nejlepší Ti přejeme, ať se Ti dobře zpívá, Díky, že pomáháš objevit, že Gaudium radost skrývá. Dík za pozvání na Ódu, na radost kterou Tobě zahlaholíme za chvíli v trochu jiné podobě. |
Zpěv na melodii Ódy na radost Radosti, ty jiskro boží, dcero, již nám ráj dal sám! Srdce vzňaté žárem touží, nebeský tvůj krásy chrám. Ref. |: Rozdávej radost všem lidem všem na potkání, všem co znáš O co větší rozdáš příděl o to více sama máš. :| Milico, ty jsi moc príma všichni s Tebou rádi jsou! Když máš radost, každý vnímá o to lépe i tu svou. Ref. |: Rozdávej radost všem lidem všem na potkání, všem co znáš O co větší rozdáš příděl o to více sama máš. :| |