|
Říká se, že „hudba sbližuje národy“. O pravdivosti tohoto rčení nikdo nepochybuje. Gaudium to zažilo mnohokrát na svých koncertních tourné po cizině. Členové našeho pěveckého sboru Gaudium také ví, že hudba toho umí mnohem víc. Prvním předpokladem je mít hudební sluch, který jsme nedostali vlastní zásluhou. Pak už zbývá jen chtít pro hudbu obětovat hodně ze svého času za vedení zkušených odborníků. Výsledek se jistě dostaví, což může každý z gaudiáků potvrdit. O té nádheře muzikálních pocitů, které každého zaplaví při jejím poslouchání a hlavně při aktivním zpívání něčeho, co promlouvá přímo do naší duše, ví jistě každý. Proto se přece vůbec o hudbu zajímá. Připoměňme si také její velký význam společenský. V každém věku, a v tom středním a dalším věku zvláště, přicházejí chvíle, kdy člověku něco ze života vymizí, kdy se něco vytratí a člověk někdy neví ani co. Kluci v pubertálním věku to řeší kouřením, čmáráním po zdech i jinak. Dospělý zpravidla přemýšlí nebo v depresích bloumá, kde by našel své uplatnění, svoje místo na Zeměkouli, kde by mohl přispět také on něčím, co umí a o co má sám zájem. Pak je pro něho vysvobozením, když se mu hudba sama někde nenápadně připomene, a když on najde možnost své hudební schopnosti v nějaké podobě rozvíjet, pěstovat a kultivovat. Tady má své místo naše Gaudium, které pomohlo mnohým z nás najít tuto radost – gaudium. Naši sbormistři již v průběhu nejednoho desetiletí dávají svojí prací mnoha stům či tisícům občanů našeho města návod, jak nacházet svoji radost – gaudium, když se dočasně ztratí. Každý, kdo se to naučí, pak má ve svém životě kam se vracet, k hudbě, do Gaudia. Hudba nám také dává možnost poznávat a uzavírat nová přátelství i mimo okruh našeho města. Se sborem jezdíváme na soutěže, festivaly a poznáváme další města. Jinde také přišli na to, že hudba je neoddělitelnou součásti jejich života. Setkávání se s jinými sbory na společných koncertech a možnost podělit se o své radosti i s dalšími stejně smýšlejícími lidmi, přináší do našeho života další rozměr, přesahující náš soukromý život. A jsme opět u úvodního rčení tohoto zamyšlení. Poznáváme, že všude na světě mají lidé rádi hudbu. Jak jsem se dočetl v knížce od M. Morganové: „Poselství z věčnosti“, mají australští domorodci přímo ve svém životním „desateru“ již odedávna moudrý příkaz: „Věnujte se hudbě!“. Nám se nemusí takovýto příkaz připomínat, protože každý člen Gaudia ví, co pro něj znamená zpívat spolu s druhými, i když třeba mluví jiným jazykem.
J.M.
|