ZPĚT   na koncert v roce 2022

Kostel sv. Václava v Kozojedech    (okres Jičín)

      Z historie kostela
      V roce 1689 byl v obci Kozojedy postaven dřevěný roubený kostel zasvěcený sv. Václavovi. Kostel je v Kozojedech připomínán jako farní již roku 1368, jde tedy o jedinečnou dřevěnou roubenou stavbu, která dokládá východisko lidové stavební tradice raného baroka. Architektura kostela včetně jeho interiéru je považována nejen za historický klenot obce a celého jičínského kraje, ale patří také mezi jedinečné památky v rámci devíti dřevěných kostelů ze 17. století v celé oblasti východních Čech. Kostel ve svém úctyhodném věku (332 let) však potřebuje zásadní generální opravu s neprodleným zajištěním statiky, protože hrozí jeho zřícení.
      Kostelní loď je obdélníkového tvaru, uzavřená trojbokým presbytářem, na opačné straně kostelní lodi je trojramenný kůr (kruchta). Strop lodi i presbytáře je prkenný, kazetový, zdobený malbou. Malbou je zdoben i kůr a lavice. Hlavní oltář a kazatelna pochází z roku 1722, postranní oltáře pak z roku 1718. Celá stavba je kryta šindelem, sanktusník má jehlancovou stříšku.
      Poblíž kostela stojí dřevěná zvonice osmiúhelníkového půdorysu, Za husitských válek byl kostel pobořen a fara zpustošena. Zachoval se jen podlouhlý polygonální, trojboce uzavřený presbytář.
      Nejpůsobivějšími prvky interiéru jsou bezesporu hlavní oltář a kazatelna z roku 1722, ačkoliv jejich původní podobu zásadně pozměnil zásah zlodějů v 90. letech 20. století.

      Z Kozojed je známa pověst o události, která byla zpracována i literárně.
      Místnímu rytíři se ztratil jeho oblíbený chrt a čarodějnice mu slíbila, že když jí dá svého sluhu Jana, aby se mohla koupat v jeho krvi, chrta mu vrátí. Rytíř se nejprve zdráhal, ale po několika dnech mu zchromla ruka a čarodějnice mu řekla, že i toho se zbaví, pokud jí sluhu věnuje. Rytíř jí tedy sluhu přivedl, čarodějnice jej vyléčila a přivedla mu i chrta. Chrt však za pět dní zemřel a rytíře hryzalo svědomí. Aby svému svědomí ulevil, nechal postavit v obci kostelík a zavěsil do něj stříbrný zvon. Ten však místo zvonění volal: „Jan za chrta dán!“ a to tak strašlivým hlasem, že rytíř zemřel hrůzou. Zvon byl raději přenesen do Nového Bydžova, kde zvonil tak, jak má.
      Viz báseň Jan, za chrta dán