ZPĚT
     

Jan, Jan za chrta dán

napsal:    Karel Angel Sudimír Šnajdr

           
     
     
  
      Pověst z Kozojed
     
      Ve vesnici Kozojedy, bydlel pán, který bydlel na zdejší tvrzi. Byl milý na lidi, ale ze všeho nejvíc miloval své chrty. Měl sluhu Jana, kterého měl velmi rád a ten se na oplátku za jeho přízeň velmi pečlivě staral o jeho chrty. Jednoho dne byl pán se svými chrty na procházce, ale jeho nejmilejší chrt ze všech se najednou ztratil. Hledal ho všude volal na něj jménem, ale nic nepomáhalo a on už oplakával jeho smrt. Najednou mu do cesty přišla ošklivá stařena.
      "Mám tvého chrta pane. Dám ti ho nazpět, ale za oplátku chci tvého Jana."
      Pán se velmi ulekl. Jana měl rád, leč chrta víc. Tak řekl Janovi, kam ho posílá. Prosil ho, aby se rozmyslel, plakal… Nic naplat. Pán byl zaslepen svou láskou k chrtovi. Druhý den se pan svého chrta dočkal a s Janem se navždy rozloučil. Jenže chrt do roka zemřel a pán si najednou uvědomil, čeho se dopustil. Chtěl ho Jana najít, i když věděl, že spolu s chrtem odešel ze světa i on. Lítostí nad svou neohleduplností a krutostí dal vystavět kostel a k němu dřevěnou zvonici, kam dal odlít krásný stříbrný zvon.
      Očekávání lidu, kdy poprvé zazvoní, bylo veliké. Konečně nadešel ten den, ale jaképak nastalo zděšení. Zvon místo líbivého zvuku začal vydávat zvuky, které zněly jako slova:
      Jan Jan za chrta dán. Jan, Jan za chrta dán."
      Ulekl se pán velmi těchto slov. Běžel ho zastavit, aby se dá nešířila tato strašlivá slova odhalujíc jeho krutý čin. Jakmile se jeho ruka dotkla provazu, na který bal upevněn, zvon spadnul a odkutálel se do nedaleké studánky, odkud ho už vesničané nevytáhli. Avšak. Šla kolem jednou jedna stařenka, která vykonávala pouť do místního kostela a zastavila se u zmíněné studánky. Její ruka nabírající vodu zavadila o zvon, vytáhla ho, a jakmile se dostal na zvuk, začal lomozit: Jan, Jan za chrta dán!" Stařenka uleknouc se, upustila zvon do zpět do studánky a jeho hlas už tam zůstal.
     
      Tento námět zpracoval také Václav Kliment Klicpera , zdejší rodák z Chlumecka,
      jako divadelní hru "Jan, za chrta dán" .

      Podle této pověsti se zdejšímu rytíři Sosnomilovi ztratil v lužních lesích pes Rychlan. Zlá čarodějnice Morana rytíři nabídla, že mu jeho milovaného chrta najde a vymění ho za panoše. Rytíř souhlasil a k výměně nabídl sluhu Jana. Ovšem nevěděl, že mladíka tajně milovala Sosnomilova dcera, zvaná Kráska. Pobuřující výměna člověka za psa měla proběhnout právě u pramene U Jánečka. Morana s Janečkem zmizela v lesích a rytířova dcera zhrzená ze zničené lásky zmizela v lesích též. Rytíře hryzalo svědomí hůř než vzteklý pes, a dal tedy postavit kapličku. Ovšem pokání přijato nebylo, stříbrný zvon v kapli místo zvonění zapíval krutou píseň: Ján, Ján, za chrta dán", načež se utrhl a zmizel v hlubině. Rytíře uhryzalo špatné svědomí, pes brzy chcípnul, Jan zmizel, dcera se nevrátila. Zkrátka a dobře, tahle pověst je asi ve své podstatě skutečná, protože dopadla tak nejhůř, jak jen mohla... Nicméně pramen U Jánečka je dnes určitě mnohem optimističtějším místem. Voda je skutečně hodná názvu léčivá. Má silný energetický potenciál k léčení bazálních potíží kostí i kloubů. Je snadno ovlivnitelná přáními a prosbami, zkrátka správná voda pro "zázračnou" studánku.